tag:blogger.com,1999:blog-38983102749876852882024-03-13T00:16:16.287+01:00Z českých mlýnůHumoresky spisovatele Karla Tůmy (1843-1917)
foto:dve-deti.czKarel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.comBlogger82125tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-19443056935460234642016-01-05T21:43:00.001+01:002016-01-05T21:43:46.641+01:00Petr Chobot, Informace, ze kterých až mrazí! 1 díl CESTY K SOBĚ int...<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="270" src="https://www.youtube.com/embed/hpmTuJ9CmOI" width="480"></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-69048946041339492332016-01-05T20:49:00.001+01:002016-01-05T20:49:26.075+01:00Důrazné varování před islamisty a sluníčkáři<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="270" src="https://www.youtube.com/embed/0tSytaRDtp0" width="480"></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-64623356609561788072015-11-18T08:49:00.001+01:002015-11-18T08:49:44.257+01:00Poselství Anie kartářky - část I.<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="270" src="https://www.youtube.com/embed/KOk5GkDZa9A" width="480"></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-66343238878520887122012-07-07T18:32:00.005+02:002014-11-29T19:50:40.901+01:00Odkud přišli návštěvníci na tyto stránky<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8nF3ciHFmdncf49uhNuIbliWsXAzDZlC5Sdo7waKSMXOeG4NcQZFkUQ1-uypPwS-vfyezXbYR_SNJnKfM3VkTPqE-4_oJuE3gFOCrZUb5ZkMMk6fyHRbXSze4GH68Bxf2FuReyCZKBt0/s1600/Online_MLM__Internet_Network_Marketing_.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8nF3ciHFmdncf49uhNuIbliWsXAzDZlC5Sdo7waKSMXOeG4NcQZFkUQ1-uypPwS-vfyezXbYR_SNJnKfM3VkTPqE-4_oJuE3gFOCrZUb5ZkMMk6fyHRbXSze4GH68Bxf2FuReyCZKBt0/s320/Online_MLM__Internet_Network_Marketing_.png" height="260" width="320" /></a></div>
<h2 class="western">
<br />
</h2>
<span style="font-size: medium;"><b>Červenec 2012</b></span><br />
<ol>
<li>Česká republika<br />
</li>
<li>Slovenko<br />
</li>
<li>Velká Británie<br />
</li>
<li>Rusko<br />
</li>
<li>Polsko<br />
</li>
<li>Spojené stát<span lang="en-US">y</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Jižní Koea</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Argentina</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Bulharsko</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Švýcarsko</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Itálie</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Francie</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Německo</span><br />
</li>
<li><span lang="cs-CZ">Ukrajina</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Španělsko</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Izrael</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Kanada</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Řecko</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Bulharsko</span></li>
<li><span lang="cs-CZ">Irsko</span></li>
</ol>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
<div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-48806632558589864682012-05-01T19:09:00.002+02:002015-01-31T21:06:09.360+01:00Jak získali mlynáři erb<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGj7naXTTYXF4enHGOM01VXzsTRRBxlyrbHg4Ld5l4YnPtWyUTzfmtOiN_mOYnLUcYKjBGBP3S2cviBsvhWXpIae6pSz6VJjrrKxvMtRSfscNeVVrd_i4ZoUY6wGCkYAlZtCLce4qwDxo/s1600/200903070056_mlyn_erb.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGj7naXTTYXF4enHGOM01VXzsTRRBxlyrbHg4Ld5l4YnPtWyUTzfmtOiN_mOYnLUcYKjBGBP3S2cviBsvhWXpIae6pSz6VJjrrKxvMtRSfscNeVVrd_i4ZoUY6wGCkYAlZtCLce4qwDxo/s1600/200903070056_mlyn_erb.jpg" height="320" width="199" /></a></div>
<h2 class="western">
<br />
</h2>
<div align="JUSTIFY">
Mlynářský erb pochází z roku 1116, kdy také vznikl „cech mlynářský“. Píše o tom Jan František Beckovský*. Ale i o zvláštní udatnosti českého mlynáře Jiřího z Doupova.</div>
<div align="JUSTIFY">
V roce 1116 požádal Vladislava I., českého knížete, uherský král Štěpán, aby mezi sebou uzavřeli věčný mír. Kvůli tomu se měli oba vladaří setkat na uherském pomezí. V té době byl z Uher vyhnán muž jménem Sok a za svoje vyhoštění z uherských zemí se chtěl pomstít. Vydával se za falešného posla a dosáhl toho, že místo míru povstal mezi Čechy a Uhry svár, který vyústil v boj se střídavým štěstím na obou stranách.</div>
<div align="JUSTIFY">
Po jednom střetu začali Češi utíkat a tomuto „ústupu“ nemohl zabránit ani kníže Vladislav, který mezitím k vojsku dorazil. Když vše nasvědčovalo o porážce Čechů, stočil mezi dotírající Uhry muž v bílé suknici a velice mnoho jich pobil, až se brodil v jejich krví. Prchající Češi se vzpamatovali a tak se dali brzy Uhři na útěk až k městu Budínu. Po tak slavném vítězství se kníže Vladislav ptal svých ryytířů, co je to za hrdinu, který si tak udatně počínal. Rytíři odpověděli, že je to mlynář z Doupova, načež byl před knížete předveden. Když se knížeti poklonil, kníže vstal z pařezu, na kterém po boji odpočíval a podal mu ruku. Mlynář mu chtěl podat pravici, ale všiml si, že v bitvě přišel o tři prsty. Proto si rychle utřel ruku o bílou suknici, která na ní zanechala tři krvavé pruhy a teprve potom podal knížeti ruku. Kníže mu řekl:</div>
<div align="JUSTIFY">
„<i>Díky ti, ctěný udatný hrdino, žes nás dnes vysvobodil od veliké hanby. Za odměnu budeš ty a všchni tví potomci tvého stavu užívat erb s třemi červenými pruhy v bílém poli!“</i></div>
<div align="JUSTIFY">
Zároveň jmenoval Jiřího z Doupova správcem města Žatec a celého okolního kraje. Soka pak, který svým hanebným činem způsobil onu strašlivou řež, kázal kníže v přítomnosti jak mlynáře, tak celého vojska roztrhat čtyřmi koni.<br />
Karel Kýr <br />
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
* Jan František Beckovský (18. 8. 1658 Německý Brod – 26. 12. 1725 Praha). Český spisovatel, historik, překladatel náboženské literatury a kněz.</div>
</div>
<div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-92029935121391444342012-04-02T16:25:00.000+02:002012-04-02T16:25:08.032+02:00Jeden mlynář dceru měl<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<h1 class="western"><span style="font-family: Verdana, 'Arial CE', sans-serif; font-size: large;"><br />
</span></h1><h2 align="LEFT" class="western" style="margin-top: 0.26cm;"> <span style="color: black;"><span style="font-family: Verdana, 'Arial CE', sans-serif;"><span style="font-size: medium;">- Sprostonárodní</span></span></span></h2><pre class="western"><span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">G Emi C D</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">1. [: Jeden mlynář dceru měl, každý mu ji záviděl. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né, spíš jó než né, záviděl.</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">2. [: Dva bratři se smluvili, jak by mu ji zkurvili. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">3. [: Jeden si do pytle vlez, druhej ho do mlejna vez. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">4. [: Kam tatíčku mlynáři, kam ten pytel máme dát. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">5. [: Dejte ho do světničky, naší milé Aničky. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">6. [: A když přišlo klekání, pytel dostal cukání. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">7. [: A když vyšel měsíček, měla ho tam kousíček. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">8. [: A když vyšel Merkur, měla ho tam vejpůl. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">9. [: A když vyšli hvězdičky, měla ho tam celičký. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"><span style="font-size: small;">10. [: A když vyšel Jupiter, měla ho tam po pytel. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"><span style="font-size: small;">11. [: A když přišlo svítání, pytel z mlejna uhání. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span>
<span style="color: black;"><span style="font-size: small;">12. [: A když bylo po roce, topil děcko v potoce. :]</span></span>
<span style="color: black;"> <span style="font-size: small;">Bajó, ba né ...</span></span></pre><div style="margin-bottom: 0cm;"> <br />
</div><hr /> <div align="LEFT"><span style="color: black;"><span style="font-family: Verdana, 'Arial CE', sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>Zdroj: http://zpevnik.wz.cz</i></span></span></span> </div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-60251833824951126092012-03-07T23:37:00.001+01:002012-03-07T23:37:28.964+01:00Windmill · Větrný mlýn · Partutovice · CZ<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="270" src="http://www.youtube.com/embed/W5_zelU70QM?fs=1" width="480"></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-51935069096666885062012-02-28T19:54:00.003+01:002012-04-20T00:21:33.104+02:00Přečin bohdanečského mlynáře Poura<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic9riTF5kA7_-jzSXCOkdyGfljq_m8pALnW9HeZX_pFyweE3FQ-6NpOFO5G8Oavc368C7h8G8SnlB9R6T2VbMMPeX-QwU14SYRDwiRwG8OWxva-4ycuipm8yOvxQRzSqBv5RZLoA2J9Wk/s1600/L%C3%A1zn%C4%9B+Bohdane%C4%8D,+ml%C3%BDn,+star%C3%A9+pohledy.cz.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="203" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic9riTF5kA7_-jzSXCOkdyGfljq_m8pALnW9HeZX_pFyweE3FQ-6NpOFO5G8Oavc368C7h8G8SnlB9R6T2VbMMPeX-QwU14SYRDwiRwG8OWxva-4ycuipm8yOvxQRzSqBv5RZLoA2J9Wk/s320/L%C3%A1zn%C4%9B+Bohdane%C4%8D,+ml%C3%BDn,+star%C3%A9+pohledy.cz.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lázně Bohdaneč, mlýn, obr. staré pohledy.cz</td></tr>
</tbody></table><br />
<h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Zpočátku poháněla voda Opatovického kanálu (na Pardubicku) devět mlýnů, později jejich počet vzrostl na třicet dva. V Lázních Bohdaneč stávaly v sedmnáctém století dva, oba obecní.</div><div align="JUSTIFY">V druhé polovině 19.století hospodařil na bohdanečském Zadním mlýně dobromyslný a bystrý mlynář Jan Pour. Bylo o něm známo, že se jen tak ničeho nezalekne, neboť to bylo kus chlapa. Silák. Stalo se, že při jednom jarním tání voda protrhla hráz náhonu a vytekla i s rybami. Tehdejší pardubický porybný mlynáře napadl, že musí škodu nahradit. Ten se však nedal a oponoval, že on má také ztrátu, kterou musí nést. Na to mu porybný „nadal do ničemů a českých psů“. Mlynář neváhal a hodil ho do bahna náhonu. Byl soud, který Poura oidsoudil k pokutě dvaceti zlatých. Ten však zaplatil čtyřicet zlatých a na otázku soudce, proč dává tolik, odpověděl:</div>„Slavný soude, až se vrátím, tak toho kluka německýho tam hodím ještě jednou.“<br />
<br />
<br />
<form action="https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr" method="post"><br />
<input name="cmd" type="hidden" value="_s-xclick" /><br />
<input name="hosted_button_id" type="hidden" value="EKW6ZR8WCRUS2" /><br />
<div style="text-align: -webkit-auto;"><span style="font-family: Arial; font-size: x-small;"><br />
</span></div><img alt="" border="0" height="1" src="https://www.paypalobjects.com/en_US/i/scr/pixel.gif" width="1" /></form><br />
<div>Tato historka přežila generace.</div>Jan Pour zahynul tragicky v roce 1882. Byl napaden býkem a na následky zranění zemřel.</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-7183930254565870002012-02-28T07:09:00.000+01:002012-02-28T07:09:17.301+01:00Pila a Hollandr na stará kolena<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyQ5VPpaXWLQ3I1TpkWCSYj_4_3jsG939xmNwHglyJCktwmx1v3qPnhsrPmbmPGQTd89yw8gdI6J9iUB4S3vmFXWGDv2Xr4JVuf7wmso2v8gixXVBREIscBw_SvM_moTvmHYrz8BPjVWQ/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyQ5VPpaXWLQ3I1TpkWCSYj_4_3jsG939xmNwHglyJCktwmx1v3qPnhsrPmbmPGQTd89yw8gdI6J9iUB4S3vmFXWGDv2Xr4JVuf7wmso2v8gixXVBREIscBw_SvM_moTvmHYrz8BPjVWQ/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">„Bože, vy dobře vypadáte,“ vítali jsme se navzájem s panem otcem Rokytou na jeho jizerském klepáči, když jsem tam loni o prázdninám po – patnácti letech opět jako starý známý turista zapadl. A zatím jsme si v pravdě mysleli jeden o druhém: „Bože, ty jsi za tu dobu zestárl.“ Je to jako s tou třískou v oku bližního: svá léta člověk na sobě nevidí, a byť měl sebelepší zrcadla, ale na starém známém, kterého pár let neviděl, je rázem spatří, až žasne. A což teprve když Rokyta zavolal paňmaminku a děti. Tenkrát -tak jsem ji měl v paměti- ještě statná jako rozkvetlá pivoňka, a teď šedivá, nahrbená stařenka, které jenom ten milý úsměv zůstal na tváři; a tihle klackové? To že jsou někdejší jejich drobní caparti? Nejmladší je už kvartán a nejstarší už je vousatý mládek na ženění, prostřední pak jednoročákem. Za nic bych se v tu chvíli nebyl podíval do zrcadla na stěně. Nastalo, rozumí se, obvyklé vyptávání po mé familii, moje odpovědi budily velký úžas - jak ta léta při všech trampotách utíkají - a proto jsem honem obrátil list a začal se vyptávat po různých veselých a milých známých z tehdejších lepších časů, až jsem si vzpomněl také na komické figurky dvou nerozlušných světoběžných krajánků Pily a Hollandra, které jsem zde před patnácti lety v šalandě na noclehu poznal a jejichž veselé vypravování o kudrnatých kouscích z vojny, z pašeráckého i mlynářkého život mi tehda způsobilo výbornou celovečerní zábavu.</div><div align="JUSTIFY">„Pila a Hollandr? Ti jsou ještě živi a zdrávi, dědkové a oba zde usadilí, jeden má trafičku, druhý je u něho v podnájmu a dělá ponocného. Protloukají to živobytí všelijak, ale pořád veselí kumpáni, kořalkové a skoro každý večer si přijdou pokecat do šalandy. Střídávají se v ponocenství, podle toho, jak je který více či méně nalíznutý a hádávají se spolu o svou střízlivost a o to, kdo je lepším ponocným.“</div><div align="JUSTIFY">„Nejlepší však bývá legrace,“ vpadl do páně otcovy řeči jeho nejstarší syn, mládek Vojta, „když se přou, kdo z nich vlastně našel ty dvakrát ukradené kapesní hodinky?“</div>Už jsem byl polapen. „Tedy spor o ponocenství a o vlastnictví dvakrát ukradených hodinek jim kalí zimu života?“ zasmál jsem se, nerozuměje ovšem těm narážkám ani za mák.<br />
<div align="JUSTIFY">„Občas, ale ne moc. Poslední doušek kořaličky je vždycky smíří. Však vám o tom nejlíp dovedou vyprávět. Pobudete přece u nás na nocleh, jakpak jináče; tady je máte večer oba parkosy v šalandě jako na zavolanou.“</div><div align="JUSTIFY">„Ale do večera je ještě hodná chvilka,“ namítl jsem děkuje za pohostinství, „a vy umíte také velmi zábavně vyprávět, pane otče.“</div>„Tak si k tomu pojďme posedět ven pod lípu, je-li libo, tam bude přijemněji.“<br />
<div align="JUSTIFY">Taková pěkná lípa, jaké vídáváme v našich horách na pahorcích u stavení, zdobila také nádvoří Rokytovic mlýna. Pamatuje prý Švédy v Čechách, ale dosud je jako obrovská kytka krásná. Pod ní sedátko, plné řezbářského umění, ovšem nedokončeného, poněvadž byl řezbář nejspíš v nejlepším vyrušen, až mu kudla odlítla. Tu jsme se tedy vespolek uvelebili, paňmaminka mi přinesla malovaný hrnek smetany a kus bábovky, pan otec si nacpal dýmku a spustil:</div><div align="JUSTIFY">„Tedy byste se rád dověděl, jak se u nás Pila a Hollandr na stará kolena uchytili? Jsou tomu asi čtyři léta, když po dlouhé, dlouhé době se zase objevili; sešlí tělem, starci se sedmi křížky n zádech, ale duchem pořád bývalí vtipní taškáři. Stěžovali si pouze na nohy: Ty prý jim už tak neslouží, jak by rádi, už prý mají toho kolendrování světem skoro dost a tak by se prý měli ohlédnout po nějaké ekypáži. Malý kapitálek už na ni mají: našli v opuštěném cikánském táboře drahocenné stříbrné hodinky se zlatým řetízkem. Hned mi je taky ukázali: niklové ,rozkopky´ s talmi řetízkem. Náhoda jim přála. Zemřel nám tu před týdnem stařičký ponocný Mareček, invalida, který měl z milosti trafičku, tamhle v obecním špitále za svatým Floriánem na návsi...“</div><div align="JUSTIFY">„Za oknem; pamatuji si na toho starocha, podřimoval celý den,“ doložil jsem; „nemíval chudák větší výběr, avšak doutníky, krátké i viržinka byly suché.“</div><div align="JUSTIFY">„Ten nám tedy právě vhod umřel a zrovna byl u mne respicient od finanční stráže -já byl tenkrát starostou- přeptat se, máme-li v obci nějakého spolehlivého invalidu, který by dovedl prodávat tabák? ,Bodejť neměli a hned dva,´ řekl jsem, ,pojďte se na ně sám podívat.´ A tak jsem ho vedl do mlejnice, kde oba seděli na pytlích, obklopeni veselými mlečkami, jimž vypravovali své divy, až se žáby ohýbaly smíchy. ,Obšour´ je vzal ,k raportu´ a konec konců byl dobrák, sám jim napsal žádost na finanční direkci za trafiku v Poslepicích za oknem. Já se jako starosta za ně zaručil, že to dobře povedou rukou společnou a že mají náležitý provozní kapitálek -to byly ty hodinky- do začátku. K tomu jsem dodal, že jeden z kompaňonů – a sice Hollandr, byl právě zvolen obecním ponocným s naturálním bytem ve špitále a denním služným, jehož výška se teprve ustanoví. Byl bych vám přál vidět tehda ty jejich oči; neměli o ničem ni tušení a najednou takové terno. Respicient také vyřídil panu komisaři můj srdečný pozdrav a do čtrnácti dnů měl Pila trafiku. Nato ihned rukou společnou mne pumpli o padesát korun; dávali mi ovšem do zástavy své drahocenné hodinky. Vyhověl jsem jim, aby si nakoupili trochu tabáku a cigár pro trafiku, ,obšour´to okoukl, shledal vše v rychtiku, koupil si od nich hned pár viržinek a šel do hospody nařídit hospodskému, aby nebral odnikud doutníky než od Pilovy trafiky. Hollandr uměl trochu lakýrovat a tak přelakýroval orlíčka s nápisem <span lang="en-US"><</span><span lang="cs-CZ">C. K. Tabák</span><span lang="en-US">> </span><span lang="cs-CZ">i Turka na okenici, že byly jako zbrusu nové. Tak to měli celkem slušně zařízeno. Báby ze špitálu jim vařily a praly, špitální zahrádka poskytovala zeleninu, trochu ovoce i brambor na zimu, brzy Hollandr, brzy Pila podělkoval ve mlýně, aby si odpracovali svůj dluh, a v noci se v ponocování poctivě střídali.</span></div><div align="JUSTIFY">Měl jsem z toho sám radost, že se lajdáci na stará kolena přece jen uchytili a usadili doma po tom cigánění světem a nezajdou někde cestou v cizině. Avšak nic netrvá na světě věčně, ani juchtové boty. Loni byl zvolen jiný obecní výbor a jiný starosta a ten začal na naše milé ponocné vrčet. Že prý ves špatně hlídají, že jsou v noci víc ve mlýně než na návsi, že prý netroubí jak se patří hodiny a že nedopadli během léta žádného zloděje, ač prý se sousedům přes noc ztratilo už ledacos. Já se jich zastával a zase jsem jim domlouval, aby byli ve své službě dbalejší a zanechali té zatrolené kořalky, když mají hlídku. Ale bylo to marné. Pili na zlost, až – také jedné krásné noci, Pilovi, když usnul za stodolou, někdo ukradl halapartnu a... hodinky!!! O halapartnu ani tak nešlo; za pár krejcarů udělal kovář novou, ale s hodinkami to bylo horší. Jak měli teď v noci troubit každou hodinu za hodinou, když v celé vsi, ani v okolí nebyly žádné bicí hodiny! Na nové cibule neměli peníze a vypůjčit si od někoho na noc hodinky... to tak, aby se nový starosta dozvěděl, že si dal ponocný ukrást z kapsy hodinky, jak byl namazaný! I mně samotnému se z počátku se svým malérem ostýchali svěřit a snažili se se chudáci pomáhat si, jak uměli. Ale to si nechte od nich samotných vyprávět, jak jim to zamotalo hlavu, než vyzráli na ty noční hodiny bez koleček, až se jim přece jen podařilo starostu i radní přesvědčit, že není lepších hlídačů nad ně.“</div><div align="JUSTIFY">„Tak, tak“, přísvědčovala paňmaminka, „zatím povečeřme, než přijdou na černou hodinku do šalandy, však tu budou co nevidět.“</div>„A myslíte, že se svěří, když před vámi samými to tak dlouho tajili?“<br />
<div align="JUSTIFY">„No, všechno vám neřeknou, to víte, zvlášť jak nakonec starostu a radní překonali ve své bdělosti. Z toho se tu jen tuhle jedinému Vojtovi vyzpovídali, jakým sádlem si Hollandr namazal boty, aby na něj hafani nedoráželi, když se kradl přes plot na dvůr k starostovi a ukrucoval zámek u prasečího chlívka a u kurníku.“</div>„Cože, on ukrucoval zámky?“<br />
<div align="JUSTIFY">„<span lang="cs-CZ">Všechno z pouhé politiky: jak byl zámek ukroucen, Hollandr upláchl na náves a zabouchal starostovi na okna: ,Vstávejte, zloději!´ Vyburcovanému pak zděšeně vypravoval, jak právě zahnal dva černé chlapy, nejspíš cikány, kteří se dobývali do jeho chlívku a do kurníku. Rozumí se, hned se běželo s lucernou ke chlívku i ke kurníku, a skutečně: zámek ukroucen, petlice vypáčena, dvířka z pantů vysazena, ale, zaplať Pánbůh, nic nebylo ukradeno, prase i husy zdrávy a slepice v kurníku od první do poslední na hřadě. Totéž pak provedl na druhém konci vesnice u prvního radního Pila. Naši bdělí ponocní, když zloděje tak časně zahnali, tržili chválu od hospodářů i hospodyň, na druhý den toho byla plná ves, jakou půtku naši ponocní v noci svedli s cikány, jak na ně lupiči doráželi s dlouhatánskými noži, ale jak se staří vojáci nedali, nýbrž statečně je zahnali a halapartnou notně poznamenali.“</span></div><div align="JUSTIFY">„Tak bych prosila k večeři, máme čerstvě vařené na loupačku,“ zvala paňmaminka do světnice. Zatím to byl candát na másle, jen se rozsejpal; k tomu pak arci také brambory, ovšem oloupané. Večeřička jedna báseň.</div><div align="JUSTIFY">Po ní pak alou do šalandy, kde již panovali zarudlý Hollandr i holohlavý Pila, chystajíce se ke každovečerní „pobožnosti“. Pila už míchal karty, Hollandr si nacpával mohutnou porculánku, k níž scházel jen ještě bachratější korbílek piva. Než i o to bylo brzy postaráno, a byli-li zpočátku mým příchodem poněkud zaraženi, darované viržinky a pěnivé sklenice jim brzy rozvázaly jazyky, dokonce když z mých otázek postřehli, že znám a mile v paměti chovám už lecos z jejich nahnutého životopisu.</div>Tak například na mou otázku, jak našli v tom cikánském táboře hodinky,se hned ozval Hollandr: „Prosím, to byla moje zásluha.“<br />
<div align="JUSTIFY">„Oho,“ Pila nato, „žes je našel, to byla holá náhoda, ale nebýt mne, nebyli bychom se vůbec ani do toho cikánského tábora dostali.“</div>„Jak to?“ zeptal jsem se.<br />
Pila nechal karet a přisedl si ke mně.<br />
<div align="JUSTIFY">„No, šlapali jsme tenkrát tady do zdejšího na nocleh, ale že bylo náramné vedro a my jsme byli již celodenní cestou značně umdleni, ulehli jsme si na pokraji lesa k zdřímnutí; pospali jme si, až byla už čirá tma. No, nic nevadí, povídáme si, cestu známe i potmě a v poslepickém nás teprv znají jako své hříchy; tam můžeme zapadnout třeba o půlnoci. A tak jsme se dali na cestu lesem. Pojednou jsme za sebou zaslechli spěšné kroky. Zastavili jsme se s rozeznali proti obzoru na silnici dva mužské, kteří se k nám blížili ostrým krokem.,Ukryjme se do houští,´ radil mi tuhle Hollandr, ,má to vojenský krok, nejspíš četníci.´ ,Co bycho se ukrývali,´ řekl jsem, ,nic jsme neudělali a vandrbuchy máme v pořádku, tak co?´ a postavil jsem se neohroženě na silnici. A věru jsme udělali dobře. Byl to skutečně četník, ale s hajným, který nás náhodou znal. Šli na cikány, kteří tu kdesi v lesní rokli u paseky měli oheň a tábořili. Je prý jich celý houf a mají s sebou veliké balíky. Nejspíš z krádeží, po kterých tu odpočívají. Četník nás vybídl, abychom mu byli nápomocni při zatčení té bandy. Netěšilo nás to dvakrát, ale co naplat. Špatný voják, který uteče před bitvou. Bylo ujednáno, že se k nim ve vší tichosti přiblížíme, ale pak se na ně vyřítíme ze čtyř stran naráz a všichni zahromujeme: , Halt – stát!´ Jenže hajný měl na řemínku mladého prchlivého psa, který jakmile zvětřil cikány, začal sebou trhat, až se hajnému vytrhl a jako střela s se hnal s velikým štěkotem k cikánskému táboru. Tam nastal poprask. Mžikem zalili oheň tak, že nastala čirá tma a v té tmě, pronásledováni jen naším hloupým psem, nám ufoukli dříve, než jsme se mohli k pasece a táboru prodrat. Hnízdo bylo prázdné; četník s hajným zakleli, avšak nelenili, pustili se podle psího štěkotu za prchajícími cikány a nás oba tu nechali na holičkách.</div><div align="JUSTIFY">,Kam teď? Nu prozatím si sedneme a čekejme,´ radil jsem. ,až se něčeho dočkáme.´ A vytáhl jsem sirky, abych si posvítil na nejbližší okolí. Vtom se kamarád Hollandr ozval: ,Já na něco sed, posviť mi!´ Posvítil jsem a on vytáhl zpod sebe zlodějskou lucerničku s oharkem svíčky. ,Trefa,´ a už jsme rozsvěcovali. ,Na pár minut to vystačí, než se rozkoukáme.´ Nu, nebylo tohzo mnoho ke spatření. Krom převráceného kotle pár hrnců a něco hadrů, kterých jsem se štítil dotknout.“</div><div align="JUSTIFY">„Já jsem se však neštítil,“ poznamenal živě Hollandr, „nadzvedl jsem je a hle, tu pod nimi v mechu svítí pěkné stříbrné hodinky se zlatým řetízkem a jdou, jdou! Jářku, Pilo, to nás sem anděl vedl, ale teď pryč odtud. Prohlídni si je honem, knot už dohořívá a šup s nimi do nejhlubší kapsy Nato jsme při blikající lucerničce hledali pěšinu k silnici, až jsme ji taky šťastně našli. V lese bylo ticho jako v hrobě a my jsme se v něm kradli jako pytláci, oči pořád na šťopkách. Ani po četníkovi, ani po hajném, ani po cikánech však nejmenší památky. Bůhvíkde je čert po polích honil.</div><div align="JUSTIFY">Oddechli jsme si však teprve tehdy, když jsme měli lesy za sebou a stoupali lukami k zdejšímu mlýnu. A jako neštěstí nikdy nepřichází samo, rovněž tak štěstí. Zde jsme se dověděli, že nám právě starý ponocný Mareček udělal místo, abychom tu místo něho převzali troubu i s trafikou. Pan otec se nám ukázal pravým otcem, půjčil nám pár desítek do kšeftu, nevzal hodinky, když jsme mu je chtěli dát do zástavy, ale nechal nám je do služby na noc, abychom troubili správně hodiny, když je obec tak chudá, že nemá ani na kostelní věži cimbálku. Nebožtík Mareček měl své tumpachové hodinky, ale ty se po jeho smrti někam scvrkly, nikdo nevěděl kam. Prý se o ně tahali příbuzní, až z nich lítaly ručičky i kolečka. Tak jsme měli, chvála Bohu, všechno pěkně připraveno, jen to hrálo. Ale jak přišel ten nový starosta, byl konec radosti. Zasedl si na nás jako na dva ochlasty a darmožrouty v obci; slíbili nejspíš to ponocenství nějakému svému poskokovi jako zlaté prasátko. Nic bych si z toho nedělal, kdyby nebyl tuhle brácha Pila vyvedl koninu, že se o posvícení napařil pod obraz a usnul za humny jako pařez. Našel jsem ho sice, když dlouho netroubil, ale hodinky byly v pekle a halapartna taky. Vzteky jsem se dal do troubení, ať bylo hodin co bylo, neboť jsem si myslel, že je beztoho všemu konec. Na štěstí nebylo. Náš pn otec držel nad námi ochrannou ruku, ale musel jsem mu slíbit, že už jaktěživi, když půjdeme na hlídku, nečichneme ke kořalce. To jsme taky ze všech sil dodržovali, ale jak bez hodinek v noci vědět, kolik je hodin? To byla starost! Do půlnoci to ještě šlo. To jsme měli vyzkoumáno:jak padne desátá, jde z hospody domů řídící, o jedenácté starosta, o půlnoci pan farář a hodinu po půlnoci...“</div>„Poslední hosté,“ vpadl mu rychle do řeči pan otec, „kteří si chtějí dočíst noviny.“<br />
<div align="JUSTIFY">Hollandr se ani neusmál, ale naopak zavzdychal: „Od jedné s půlnocí však do svítání aby čerchmant se v té noční havěti vyznal. Lesníci prý vědí, kdy v lesích piští netopýři, kdy houkají sovy, kdy prvně zatoká tetřev a doupnák zavrká, datel zaťuká a kukačka začne kukat. Ale ve vesnicích ti pitomí kohouti řvou od půlnoci do svítání druh po druhu, jak se každému zmane. Tak jsme si museli vymyslet něco lepšího. Koupili jsme si tuhle velkou porculánku a vyzkoušeli ji ve dne podle slunečních hodin na faře, dlouho-li vydrží čadit. Zjistili jsme, že při mírném dýmaní hodinu. To byla trefa. Nacpali jsme ji tedy vrchem a ten, kdo měl vartu, zapálil si ji zrovna, když zavírali za posledním hostem hospodu. To byla hodina po půlnoci. Člověk nato kouřil až na popel. Pak odtroubil druhou; vyklepal nacpal opět fajfku vrchem, znovu zapálil a bafal dále, až ji celou vykouřil, načež mohl směle troubit třetí a naposledy, když už pálil jazyk, čtvrtou. Tak jsme si udělali z fajfky hodiny bez koleček, které však šly manifik, jenže jsme za noc vykouřili skoro paklík tabáku. To bylo do měsíce trochu moc na naši trafičku. Abychom vyšli, nesměli jsme přes den k fajfce skoro ani přivonět a to víte, jak je kuřáku těžko. Nepřestávali jsme proto přemýšlet o nových hodinách, přeptávali se hajných, polních hlídačů, sadařů, žádný nám neuměl poradit.</div><div align="JUSTIFY">Napadlo nás tedy, zdali by se nedalo něco s těmi slunečními hodinami na faře provést. Byly namalovány na polední straně v prvním patře mezi okny; z jednoho koukával ve dne farář, z druhého slečna kuchařka, a nejednou se nás z okna ptávali, když jsme dole v poledne zevlovali na hodiny, ukazují-li zrovna na dvanáctku. Pak farář se nato vždy koukl na své kapesní hodinky a nařídil si je podle slunečních; my to dělávali zároveň s ním, pokud jsme měli své hodinky. Ale teď, když už jsme neměli co seřizovat, nechali jsme kostelníka zvonit poledne, kdy měl uvaříno, ať to bylo kdy to bylo. Což by se nedalo v noci s těmi slunečními hodinami něco udělat? Takhle měsíc kdyby chtěl každou noc nám na ně posvítit, ale kdežpak ten flamendr; vyleze si a zaleze za mraky kdy chce, na toho není žádné spolehnutí. Ale co na ně posvítit v noci lucernou? Ukazují-li, když na ně svítí slunce, proč by neukazovaly, když na ně posvítí lucerna? Světlo jako světlo! Nad hodinami po levé straně od rafiky byl namalován kohout, na pravé straně sova. Oba drželi v zobácích konce jakéhosi kalounu, na kterém byla napsána nějaká slova, prý latinská. Slabikovali jsme je, až jsme je uměli nazpaměť <i>Ex oriente lux.</i> Co to znamená? Hádali jsme a již příští noc jsme se chtěli toho domáknout, není-li to snad poučení, jak sluneční hodiny ukazují v noci. Tak jsme tedy mezi desátou a jedenáctou, než se pan farář vrátil z hospody, se přiblížili z lucernou pověšenou na halkapartně k milým hodinám, zvedli ji a svítili si na kohouta. Stín rafiky padal šikmo dolů na desítku. Dobře. ,Teď zase posviť na sůvu,´ šeptl jsem Pilovi. Stín přešel na druhou stranu a ukazoval na čtyřku. ,Tudy na to!´ zaradovali jsme se .,A teď posviť na slovo <i>Ex.</i>´ Posvítil a stín rafiky padl na trojku. Právě jsem mu šeptal, aby přistrčil lucernu ke slovu <i>lux</i>, když se vtom rozlítla špehýrka levého okna a v ní vykoukla rozcuchaná ženská hlava a vřískala: ,Zatracená holoto, flamendři, co mi tu blikáte do...´ a dál jsme už nedoslechli, neboť hned, jak se špehýrka rozlítla, vzali jsme nohy na ramena, sfoukli lucernu a tma před námi, tma za námi.</div><div align="JUSTIFY">Když to nešlo se slunečními hodinami, zkusili jsme to s vodou. Zde na to připadl Pila a nebylo k tomu nic zapotřebí než dvě konve na vodu. Do jedné z nich jsme navrtali dírku, jen co by stéblo prošlo, pak jsme ji postavili na druhou konev, naplnili vrchem vodou a jak zvonili poledne, vytáhli čípek z dírky a čekali, brzo-li voda steče do spodní konve. Jeden z nás co chvíli odskočil k sousedovi nakouknout oknem do světnice, kde bylo vidět na hodiny na stěně a tak jsme vypozorovali, že to trvá přes hodinu, než voda z konve vykape. I navrtali jsme o poznání větší dírku a rafičili to tak dlouho, až jsme dosáhli toho, že konev byla rovně za hodinu prázdná. Teď jsme jednoduše vlili skapanou vodu do konve znovu a tak jsme tím bryndáním doměřili se druhé, třetí a čtvrté hodiny. Sláva!</div><div align="JUSTIFY">Ale chyba byla v tom, že jsme nesměli oba oka zamhouřit, nýbrž jen dřepět u těch konví a nakukovat, brzo-li voda vykape, načež musel jeden vyběhnout na náves, odtroubit hodinu a zase po chvíli domů, zatím co druhý tam zíval u konví. A zatím mohli zloději celou ves odnést. Však se tady o to jednou u starostů i u prvního radního silně pokoušeli, ale já náhodou tehdy ponocoval, chlapiska jsem stopoval a ještě včas na ně vyrazil. Pane, to byla pranice! Halapartnu jsem o ně rozmlátil, než jsem je zmohl a zahnal.“</div><div align="JUSTIFY">Nedaleko mne sedící Pila, který to hrdinství snad kamarádovi záviděl, zabručel si do vousů jen jediné, ale jadrné slovíčko: „I...kuš!“</div><div align="JUSTIFY">Hollandr to na štěstí nezaslechl a proto vesele končil: „Zámky u chlívku a u kurníku lotři ukroutili, ale neodnesli ani štětinu ani pírko.Tím rázem starosta obrátil: ze Šavla se stal Pavel. Když nato pan otec navrhl v obecním výboru, aby se ponocnému koupily niklové, ale spolehlivé hodinky jako mívají konduktéři na drahách, poněvadž ponocný, chudák, při tom zápasu s lotry u starostova chlívku o svoje přišel, okamžitě byl návrh přijat a hodinky koupeny.“</div><div align="JUSTIFY">„Sice už obstárlé,“ poznamenal Pila, „ale dobré: za pětku mezi bratry. Jen abychom o ně zas při nějaké patálii nepřišli.“</div><div align="JUSTIFY"><i><b>Tady humoresky Karla Tůmy končí. Myslím si, že je jich dost – dává to přes 500 knižních stran. Až se trochu vyčasí, vydám se za mlýny, které zbyly. Něco nafotím a zjistím o nich co nejvíce. Ale má to jeden háček. Pokud na tyto cesty vydělám. Protože z důchodu, který je tak na přežití, se to „utáhnout“ nedá. Uvidíme! V žádné případě se ale na těchto stránkách neloučím.</b></i></div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-22105921680646533292012-02-24T20:03:00.000+01:002012-02-24T20:03:23.166+01:00Habermannův mlýn český trailer<iframe width="480" height="270" src="http://www.youtube.com/embed/04qxsDp_i9w?fs=1" frameborder="0" allowfullscreen=""></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-6185168398386792112012-02-23T15:35:00.000+01:002012-02-23T15:35:59.062+01:00Jak pan otec Drvota vzpomíná<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxii6tAqihUX9l2jGkj6baFvknSbtxtTEYMloR93MIZ5OGx1fEFUU1IHYNtIOLMj_I3cGPDNTl6orAmoHmvjXwFAUJDc87uCTawapSWJfAt39y9UqH1pTMRFOqDjBAKOulaAcODxX-C4I/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxii6tAqihUX9l2jGkj6baFvknSbtxtTEYMloR93MIZ5OGx1fEFUU1IHYNtIOLMj_I3cGPDNTl6orAmoHmvjXwFAUJDc87uCTawapSWJfAt39y9UqH1pTMRFOqDjBAKOulaAcODxX-C4I/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Poslední neděle před svatou Kateřinou zatrápeného roku 1912 nebylo na kamenickém jen tak jako jindy, ale tentokrát neobyčejně slavnostě veselo. Neboť jen jen, že to tak chytla nejmladší dceruška Helenka pana otce Drvoty, aby ještě letos sestře „podrazila“ stoličku...</div><div align="JUSTIFY">Ano, dnes ji vyvdával, tu svoji čečetku, za mladého, bodrého rolníka Rubeše ze sousedství a proto byl náš otylý a oplešatělý, však nicméně pořád křepký a statný šedesátník dnes tak vesel, jako by byl vyhrál hlavní trefu na svůj ruský los, který mu loni syn přivedl k svátku z Prahy.</div><div align="JUSTIFY">„Pojď si přece již ke mně přisednout!“volal už po třetí na uřícenou, blahem zářící pańmaminku, která, ač byla od časného rána na nohou, pořád ještě neměla stání, nýbrž obsluhovala neustále do pozního večera hodující lenochy svatebčany, jako by si nemohli sami nabrat a nalejt co hrdlo ráčí.</div><div align="JUSTIFY">Konečně si tedy přisedla a přiťukla se svým starým „na zdraví těch mladých“, čímž byla zahájena kudrnatá řada veselých i vážnějších, ale vesměs upřímně míněných přípitků, mezi nimiž nescházelo ovšem také nadšených zdravic jihoslovanským hrdinům nazdárů jejich vítězné věci.</div><div align="JUSTIFY">Starý pan otec Drvota připíjel jen což, ale chvílemi se nějak zamyslel, jako by mu něco kostrbatého táhlo myslí. Jeho soused, lesní Votoček, to zmerčil a jako starý přítel na něho hned udeřil:</div>„Copak ti, starý Matěji, vrtá mozkem?“<br />
„Ale nic, jen tak vzpomínám.“<br />
„Nač? Na svou svatbu?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Eh ne, ale na první jihoslovanskou válku za svobodu před třicet ipěti lety, jak ta nám tehdá jináč hnula naší mladou krví proti dnešku!“</div><div align="JUSTIFY">„No dovol, tatínku,“ ozval se mladý pan otec Drvota udiveně, „cožpak se dnes neradujeme o sto šest z každého úspěchu balkánských junáků, jako bychom to sami vyhráli? Přijď, kam přijď, o ničem jiném se nemluví než o válce na Balkáně a všude se sbírá na raněné Jihoslovany.“</div><div align="JUSTIFY">„To je všechno pravda, ale přece jen mi připadá, že to tenkrát bylo u nás všechno o celý hřebík bujnější, teplejší, ohnivější než dnes!“</div><div align="JUSTIFY">„To se ti snad jen zdá, starouši,“ podotkla paňmaminka, „poněvadž jsme byli tehdá sami mladí.“</div>„Zajisté,“ notoval paňmamince lesní Votoček, zapaluje si svou ulmačku. „,Líp bývalo jindy!´ zpívá každý starý kapucín, když si vzpomíná na své první porcinkule!“<br />
„A na první hubičky!“ vpadl jim do řeči rozjařený družba, mládek Stuchlík, začeš po něm rozjařená družička hodila cukrátkem.<br />
Ale náš starý pan otec se nedal zviklat.<br />
<div align="JUSTIFY">„Ne, ne,“ vrtěl hlavou, „nic se mi nezdá, je to pravda, že v nás tenkrát byla jinší krev, jinší zápal, nežli je dnes! Ani ponětí nemáte, milí hoši, o tom, jak to tenkrát z jara 1876 námi všemi trhlo, když nejprve v Hercegovině a Bosně se zvedli utlačení Slované proti tureckým bimbašům a zahájili svým hrdinským povstáním ten veliký boj Slovanů proti půlměsíci! Tehda, panebože, až se nám dech tajil v prsou. Náš Palacký tehdy umíral, ale myslí byl pořád u bojujících Jihoslovanů. ,Riegře, pomáhejte vítězit!´ byla jeho poslední slova. Považte jen! Hrstka černohorských a srbských Sokolů se pojednou vrhla jako horská bouřka na ohromnou přesilu tureckých vojsk. V dálce se pak zvedali Makedonci a Bulhaři. V čele Srbů ruský generál Černajev a vedle něho náš rodák, osmačtyřicátník, plukovník Zach. A hned první utkání bylo vítězné! Černajev vyrval Turkům pevnost Niš, Zach jim pevně odolával na srbském Javoru.</div><div align="JUSTIFY">Než, jak se říká, první vyhrání z kapsy vyhání. Turků se přihrnulo na malé srbské knížectví jako much, a proti tí přesile bylo těžké co svést. Srbové bojovali jako lvové u Alexince a Deligradu, však nic naplat, štěstí je opustilo. Turci je tiskli pořád hloub a hloub do země. My trnuli úzkostí a brzy jsme upírali zraky na Černou Horu brzy na veliké Rusko. Nu, když bylo nejhůř, Rusko aspoň tak dalece přiskočilo, že vymohlo na srbském bojišti příměří.</div><div align="JUSTIFY">Ale zato ta naše radost z černohorských junáků. To byly tenkrát veselé žně! Lidé na polích četli tehdy v poledne nahlas noviny a sousedé na sebe volali:,Už jste slyšeli, že Černohorci Turkům nasekali? Pane, ti znají kosit!´</div><div align="JUSTIFY">U nás v šalandě jako v mlejnici o ničem jiném nebyla řeč, než o té milé hrdinné Černé Hoře, jak proti ní vytáhl Muktar paša se čtyřiceti tisíci divokých bojovníků, Albánců, bašibozuků – jak mu tehdy pálení černohorští bojovníci posvítili! V šalandě jsme měli tehdy nakreslenou velkou mapu Černé Hory, uhlem na stěně; kreslil ji nebožtík Valenta, sekerník, prej podle generálštábky, kterou mu půjčil jeho bratranec, féla od hejtmanství. Vypadala jako piškot, nahoře a dole tlustá a uprostřed štíhlá; tak šla do ní napříč hlavní vojenská silnice. Poté chtěl tedy Muktar paša vtrhnout do samého srdce Černé Hory a tam všechno porubat. Nuže, Černohorci ho pustili do země, ustupovali v boji před Turky pořád hloub do svých roklí, až měli celou tureckou armádu ve vnitřku své skalní kotliny. A pak se na milé Turky, Albánce a bašibozuky sesypali ze svých hor jako krupobití a teď nastal mejdan na handžáry! Prohnali Turka celou svou zemí, po té příční silnici sem a tam, až se octnul Muktar paša zase slavně venku! Ale neptejte se, v jakém stavu! Polovici své armády tam ztratil a ta, co mu zbyla, vypadala jako žito po kroupách.</div><div align="JUSTIFY">To nás těšilo; a ve mlejnici, myslím, ještě dnes najdete na sloupu nalepený obrázek z tehdejších Humorů o té proháňce Muktara paši po černohorských pilulkách výborných ,doktorů´ Marka Milanova, Peka Pavloviče a Ilji Plamence. Tak se totiž jmenovali ti slavní Sokolové černohorští, kteří dobyli nad tureckou armádou skvělých vítězství ve Vučím dolu, u Medunu a Fundiny, kde Turka dorazili až do základů!</div><div align="JUSTIFY">Přes zimu dali Turci Slovanům pokoj, ale pifku na ně měli nehoráznou a důkladnou pifčičku měli také naši dobří přátelíčkové ve Vídni na nás, pro tu naši radost. Ukázalo se to nejlíp, když po Novém roce 1877 generál Černajev, navraceje se do Ruska, zastavil se na skok v Praze, aby si s námi potřásl rukou. Přál bych vám vidět ten tehdejší poprask pro naše vřelé uvítání statečného slovanského bohatýra! Jako by je na vidle bral. Štandrecht svolávali na Prahu, všechny nás chtěli pozavírat a Černajev musel již druhého dne z Prahy a z Čech vůbec, takže nesměl se ani podívat do našeho divadla v Praze, kde se na jeho počest hrála Smetanova Hubička.</div><div align="JUSTIFY">Šťastnou náhodou jsem tenkrát zajel do Prahy a tak jsem byl také toho večera v divadle a do smrti nezapomenu na to nadšení Pražanů!</div><div align="JUSTIFY">To byla demonstrace pro bojující Jihoslovany, až srdce usedalo. Konec nemělo to volání slávy a což teprv, když se na jevišti objevil komisař v uniformě a poroučel, aby bylo ticho v Čechách. Jakpak nemělo být o tehdejším masopustě v naších srdcích veselo, když už vrabci na střechách věděli, co se z jara chystá na Balkáně!</div><div align="JUSTIFY">V dubnu 1877 skutečně také vypověděl ruský báťuška Turkovi válku za vysvobození balkánských Slovanů z jeho drápů. Teď byli opět Bulhaři vzhůru a my s nimi.</div><div align="JUSTIFY">Kéž Pánbůh požehná ruským zbraním, aby už tomu trápení dobrého slovanského lidu v Turecku byl jednou provždy konec – toužil tehdá hlasitě opět všechen náš národ z celého srdce. Naše obecní i okresní zastupitelstva projevovala radost i díky Rusku a dávala konat bohoslužby za zdar osvobození balkánských křesťanů.</div><div align="JUSTIFY">Na všech stranách byly chystány velké tábory lidu; ale zase nám té radosti nepřáli, zase pršely zákazy za zákazy. Jenže jim to dohromady nebylo nic platno. Rusové se přece jen dostali přes Dunaj a mocně vtrhli do Bulharska a u nás bylo zase všeobecné nadšení a radost, když Gurko pronikl přes Balkán a zmocnil se pod ním Kazanliku, kde prý kvetou nejkrásnější růže světa.</div><div align="JUSTIFY">Byla ovšem chyba, že u Plevna ještě stála neporažená turecká armáda Rusům v boku a týlu, a že její čilý velitel Osman paša proměnil Plevno v takovou nedobytnou pevnost, jako je dnes Drinopol, Skadar a Čataldža dohromady.</div><div align="JUSTIFY">To byl pro Rusy ouraz na Balkáně; museli z Kazanliku zpátky a nemohli zabránit, aby jim pak Turci nezatarasili hlavní cestu přes sedlo horstva a k pověstnému průsmyku na Šipce. O znovudobytí průchodu přes Balkán jako o dobytí Plevna byla pak ukrutně dlouhá a krvavá dřina od léta do zimy. Na tisíce udatného ruského vojska tam padlo, nicméně ne a ne Turky zdolat; přibývalo jich spíše, jako hub po dešti.</div><div align="JUSTIFY">Už nám počínalo být z toho všeho úzko, neboť kolkolem už naši nepřátelé vejskali, škodolibě se vysmívali Rusům a turecké hrdinstvé vynášeli do nebes. Věřte mi, tenkrát jsem nemohl pro to maďarsko-německé vejskání usnout, a novin ne a ne se dočkat.</div><div align="JUSTIFY">Konečně však to na podzim přece vzali Rusové hákem! Skobelev a Totleben sevřeli Plevno jako do kleští a ruská stráž na Šipce stála jako žulový sloup za nejkrutější nepohody.památného 8.listopadu začal před Plevnem rozhodný boj; sevřený Osman paša vyrazil, aby se probil kruhem oblehatelů; ale špatně se mu to vyplatilo. Dostal co proto. Na deset tisíc Turků padlo ve dvojdenních bojích, on sám byl zraněn do stehna.</div><div align="JUSTIFY">A tak 10.listopadu vystrčil bílý prapor. Vzdal se Osman Rusům na milost a nemilost s třiceti tisíci prostými muži, dvěma tisíci důstojníků, sto dvaceti osmi štábními oficíry a desíti paši. Maminko, viď, jak jsme tehdá vyváděli? To nám bylo líp než o posvícení.</div><div align="JUSTIFY">,Plevno padlo! Už to víte, že Plevno padlo?´ vítali se lidé na potkání a staří kocouři se líbali a plakali radostí ještě než začali pít!“</div><div align="JUSTIFY">„Nu a potom přišlo pozdvihování!“ smál se lesní, který se dobře pamatoval na svou tehdejší opičku, při které dal tucet ran ze své lefošky z okna hospody Pánubohu do oken na oslavu Plevna.</div>„A naši kluci,“ dodal, „brzy nato už přinesli ze školy písničku, která začínala: ,Osman paša u Plevna dostal sušku do stehna!´ a končila: ,Plevno padlo, Plevno padlo, kdo teď Rusy zastaví?´“<br />
<div align="JUSTIFY">„Naše chasa,“ pokračoval pan otec, „zase zapálili oheň na kopci, jako když stodola hoří, a večer celé městečko bylo osvětleno. Vůbec tenkrát celé Čechy byly jediná iluminace a sláva, aťsi proto pukal žlučí, kdo chtěl. Věděli jsme, jak padne Plevno, že už bude Rusům hej!</div><div align="JUSTIFY">A bylo. Ještě měsíc krutých bojů v třeskutých mrazech na Balkáně, ale pak Skobolev a Radecký přichvátali Gurkovi v rozhodné chvíli na pomoc a teď to šlo s Turky horempádem s kopce dolů! Vítězní Rusové hnali Turky pořád pryč na Cařihrad a 20. ledna 1878 už stáli před Cařihradem když tu... Turků se ujala Anglie a diplomacie a donutila Rusy k míru!</div><div align="JUSTIFY">Tak to bylo před třiceti pěti lety skoro jako dnes: u samého cíle ouraz! Dobře Halvlíček říkal: ,Takové psoty drživají jak juchové boty!´ - Ale jednou před jen se sderou na křápy, amen.“</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-32996450199227964702012-02-16T13:06:00.002+01:002012-02-16T13:06:42.790+01:00V hodince veselého shledání<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgADz8QrIZx4dS7GY_cHqsPEEv3a19a44d2lfjcBxLm5iu-ORWPhbBn-aB296DqLjDDV7RPXguv_uGNQSaQXCXmRsuOhi5ko_x3EXFs-i0D8cH4_iJOm4OAA_p6_Sb6ZJ50xhu3PX4AJ6Q/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgADz8QrIZx4dS7GY_cHqsPEEv3a19a44d2lfjcBxLm5iu-ORWPhbBn-aB296DqLjDDV7RPXguv_uGNQSaQXCXmRsuOhi5ko_x3EXFs-i0D8cH4_iJOm4OAA_p6_Sb6ZJ50xhu3PX4AJ6Q/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">„Pánbůh dobrý večer vespolek!“ zdravil veselým hlasem ve dveřích šalandy brtnického klepáče dýmající chasu, rozloženou po kavalcích a lavicích, opožděný krajánek, asi čtyřicátník, chlapina jako habr, s vojenským knírem, osmahlý, pihovatý a přizrzlý jako lišák.</div>Všichni se rázem nadzvedli na kavalcích i lavicích a vítali ho jednomyslným: „Nazdar!“<br />
„Matěj Peřina...“ představoval se kamarádům, „...jdu až...“<br />
<div align="JUSTIFY">Však nežli dořekl, odkud jde, vyskočil s kavalce sekerník Višňovský jako jelen, rozpřáhl ruce s výkřikem:“Ježíšmarja, Matěji, jsi to ty?“ a zavřel ho v náruč. Deset let se neviděli, co spolu na vojně chroupávali komisárek a druh se druhu ve světě ztratili jako špendlík v seně.</div>Nastalo vyptávání, co a jak zažili a přestáli za ta léta svého kolendrování božím světem, a bylo toho tolik, že si k tomu museli oba sednout za stůl a poslat práška s korbílkem do hospody.<br />
„Ale dříve bych se měl přece představit panu otci,“ vzpomněl si Matěj Peřina.<br />
<div align="JUSTIFY">„Máš pravdu, pojď, představím tě sám!“ nabídl se čilý Višňovský a již se oba hrnuli spolu ke dveřím, když vkročil do šalandy mladý muž bodrého vzezření, v úhořem v saku, a hned na Višňovského:</div>„Vy prý umíte stahovat ouhoře? Prosím vás, udělejte to našim ženským.“<br />
<div align="JUSTIFY">Byl to pan otec Korčák, který se teprve nedávno přiženil do brtnického mlýna, jakmile si odbyl vojnu. Nepozbyl na ní své veselé kamarádské mysli, spíše naopak.</div>Chasa si ho nemohla vynachválit. Zdědil po otci ne sice mlýn, ten vyhořel, ale jeho dobré srdce pro tu plavajznickou chasu, mezi níž vyrostl od malička, takže znal všechny její strasti i slasti, všechny její nápady a spády jako své boty.<br />
<div align="JUSTIFY">Bera mu úhoře z ruky představoval mu Višňovský zdvořile příchozího krajánka: „Pane otče, dnes si dám fajrum, třebaže jsem dutý jako ten starý topol u náhonu. Přišel můj nejmilejší kamarád z vojny, zde ho máte, Matěj Peřina, krom té duše potvora jako já. Máme si toho co povídat, že nebudeme do půlnoci hotovi. Deset let jsme o sobě nevěděli.“</div><div align="JUSTIFY">„No,to máte arci pořádně nadržíno!“ smál se pak otec, přijímaje od Petřiny vandrovní knížku; však ho ani nenapadlo, aby ji prohlížel, nýbrž zastrčil ji nedbale do kapsy, z níž vytáhl dýmku, a usedl na lavici.</div><div align="JUSTIFY">Panečku, to znamenalo bene, a proto byly také v tu chvíli už kavalce prázdny a všechna chasa byla pěkně na lavici za stolem jako kuřata v podvečer na hřadě.</div><div align="JUSTIFY">„Náš pan otec je také stará pára,“ představoval rozjařený Višňovský nyní pana otce Korčáka krajánkovi Peřinovi. „Jenže byl na vojně trochu hodnější než my dva... považ si, ani kasárníka nevyfásnul, to je co říci!“</div><div align="JUSTIFY">„Je to možné?“ žasnul Peřina. „To my dva jich ani nedovedem spočítat, co nám jich nandali po ta tři léta naší blahoslavené vojny!“</div>„Tedy jste ji měli veselou?“ smál se pan otec.<br />
<div align="JUSTIFY">„Ale bože, přebože, až hanba mluvit!“smál se Višňovský. „A čemu se do smrti nepřestanu divit je, že jsem to nicméně přivedl na kaprála.“</div><div align="JUSTIFY">„Což bylo mým pekelným štěstím!“ přiznal se upřímně Peřina. „Panenko svatohorká, nebýt on mým kaprálem, to bych ze španglí snad ani nevyšel!“</div><div align="JUSTIFY">„Kdybys nemlel na dluh!“ osopil se na kamaráda sekerník. „Jakpak jsem ho mohl udávat k raportu, když jsme spolu z jedné vesnice, kde kmotři kradou husy, tetky slepice, a když jsme skoro všechny ty veselé flámky a hlouposti prováděli vždycky společnou rukou.“</div>Vtom se přibatolil Poldík s jediným korbílkem a vyřizoval zlou novinu; že prý co nevidět bude pivo dražší, a to nejmíň o dva háky na litru!<br />
„Cože!“ vykřikli všichni. „I pivo dražší? To, to už přestává všechno. Cožpak se přidražila voda?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Nejspíš jí bylo letos málo. A proto žádná pomoc: musíme se proti té hrozící drahotě opatřit včas!“ rozhorlil se pan otec Korčák, vjel do kapsy a podávaje práškovi korunu, nařizoval mu:</div>„Vezmi z kuchyně ten velký džbán a přines ho plný, a už ať jsi tu!“<br />
<div align="JUSTIFY">Rád nerad prášek odfičel, zatím co Peřina se vůči napěněnému korbílku upejpal jako stydlivá nevěsta. Chtěl první „poctu“ dopřát zdvořile panu otci; nuž, ten ji sice přijal, ale zato hned uvrtal obě „staré páry“, aby dali něco z té veselé vojny „do placu“.</div><div align="JUSTIFY">„Což o to by nebylo, ale kde to načít?“ rozpomínal se Višňovský a mrknuv na Peřinu, zakomandoval: „Matěji, vzpomínej!“</div>„Tak poslušně hlásim, pane kaprál, už jsem si vzpomněl. Jak jsme tenkrát našeho majora po půlnoci dohonili na tom mostě!“<br />
„Aha, děkuji, nechci, to byl pěkný malér! Vypravuj!“<br />
<div align="JUSTIFY">„No, dostali jsme vycházku přes čas, ale jen do půlnoci, dýl nám nechtěl major Herdliczka jakžživ dovolit. Rozumi se však samo sebou, že jsme to skoro vždy asi o hodinu přetáhli; půl hodiny sem, půl hodiny tam, na to se u našeho regimentu tak přísně nehledělo; nu a jelikož jsme byli dva, tedy na každého půl hodiny dělalo dohromady hodinu. Ale jednou nás zdržela na Starém Městě „U modré žáby“ tak vydařená zábava, že ne ne se trhnout, až skoro už byly dvě hodiny přes půlnoc... Co naplat, něco uprosíme, něco zapřeme, povídali jsme si a hnali to po řetězovém mostě k Albrechtským kasárnám jako pár splašených automobilů. Tu jsme dohonili nějakého starocha v tmavém haveloku a měkkém, nalitém kolouku.</div>„To je pražský prorok povětrnosti Fiala!“ povídám hlasitě kamarádovi Višňovskému.<br />
Poohlédl se po nás, ale neříkal nic.<br />
„Na mou věru, je to on.“<br />
A jak jsme přecházeli zrovna pod lucernou, pozdravili jsme ho: „Nazdar, proroku Fialo!“<br />
Ale místo vlídné odpovědi na nás dědek zahromoval: ,Halt! Antreten!´<br />
Zůstali jsme jako přimrazeni. Byl to náš major Herdliczka v civilu!!<br />
Rozumí se, že jme neuposlechli ani jeho ,Haltu!´ ani jeho ,Antreten!´ a vzali teď teprve plnou parou do zaječích!<br />
<div align="JUSTIFY">Bez dechu jsme se přihnali do kasáren, odevzdali své ,erlaubšajny´jako zmoklí kohouti a dlouho jsme nemohli usnout starostí, jak to s námi dopadne. Poznal nás? Nepoznal nás?</div><div align="JUSTIFY">,Poznal - li, to půjdou frčky dolů!´ vzdychal tuhle Višňovský, poroučeje už své kaprálství Pánubohu.</div><div align="JUSTIFY">,A tys čekal svatě špangle!´ připomínal Peřinovi opět sekerník.</div><div align="JUSTIFY">„No měli jsme zkrátka mizernou noc a neptejte se, jak nám bylo, když druhého dne jsme byli oba povoláni k raportu a to před samého majora.</div><div align="JUSTIFY">Měřil si nás chvíli od hlavy k patě a pak začal výslech: ,Vy jste měli včera do dvanácté hodiny přes čas. V kolik hodin jste přišli?´</div>,Poslušně hlásíme, ve čtvrt na jednu.´<br />
,Hm, a proč jste nepřišli včas?´<br />
,Poslušně hlásím,´ povídal jsem, ,já byl na Vinohradech v nóbl společnosti starých veselých pánů a ti mi ze žertu schovali čepici.´<br />
,A vy?´ obrátil se na Višňovského.<br />
<div align="JUSTIFY">,Poslušně hlásim, já byl na večírku v Holešovicích a tam se mu spustila z nosu krev a nedala se zastavit.´</div>,Hm, a pak jste se ve zdraví sešli k druhé hodině po půlnoci na řetězovém mostě, vy s čepicí a vy se zdravým nosem. A tam jste dohonili... proroka Fialu.ˇ<br />
My už ani nemukali.<br />
,Teď mi povězte, jaké počasí vám ten prorok povětrnosti prorokoval?´<br />
,Poslušně hlásíme, na to se nepamatujem...´<br />
<div align="JUSTIFY">,Já to vím velmi dobře: prorokoval vám, že zítra bude v kasárnách velmi špatné počasí a potrvá celý měsíc. A proto, abyste nedostali rýmu, ani krvácení z nosu, dostanete každý třicet dní kasárníka; abtretet! Flamendři!´</div><div align="JUSTIFY">Trvalo chvíli, než se šalanda dosyta vysmála, avšak Peřina, zavlaživ si notným douškem z velkého džbánu hrdlo, již opět spouštěl:</div><div align="JUSTIFY">„A cožpak teprve ta naše legrace u telefonu na plackomandu! Přišli jsme tam jednu neděli k večeru navštívit našeho krajana félu Kocourka, který tam měl službu u telefonu. Přivítal nás už hodně nachmelený, neboť byl v kanceláři celé odpoledne sám a tak hold z dlouhé chvíle a z dišperace, že mu jeho ,stará´ dala kvinde, si přihýbal rumu. Když jsme přišli, poslal pro pivo, pil s námi na zdraví a za půl hodiny byl v limbu. Natáhl se na pohovku a usnul jako pařez. Už jsme se chtěli zvedat k odchodu, když tu zařinčel telefon. Já se v telefonu trochu vyznám, tak jsem tedy šel a poslouchal. Volali z restaurace z nádraží státní dráhy o vojenskou asistenci na nějakého lajtnanta, který prý tam dělá už půl hodiny takový nerorázný kravál, zuří, soptí a tasí šavli a není k utišení. Pověděl jsem tu tuhle Višňovskému. Tak jsme začali budit milého félu Kocourka, třepali jsme s ním, křičeli mu do uší, ale chlap jen zamumlal, obrátil se na druhou stranu a spal jako dřevo dál. Telefon zase volal: ,Prosíme o rychlou pomoc! ´ Co dělat? Kocourka, ne a ne vzkřísit z mrtvých, a tam na nádraží se šavlí ohání rozzuřený lajtnnant!</div>,Nevíš, jak se taková vojenská asistence sežene?ˇ<br />
,Nevím,´ odpověděl Višňovský, ,ale něco mne napadá.´<br />
Nakoukl do seznamu telefonních stanic a už to měl.<br />
,Zavoláme na ambulaci.´<br />
A už vytáčel telefonní číslo.<br />
<div align="JUSTIFY">,Plackomando: šikovatel Kocourek. Prosíme, okamžitě s ambulancí na státní nádraží. Tam v restauraci zešilel důstojník, ukrutně zuří a ohrožuje pasažéry!</div><div align="JUSTIFY">A s tím jsme ponechali Kocourka i s telefonem Pánubohu a šli procházkou pomalu ke státnímu nádraží do restaurace. Než jsme tam došli, už bylo po všem. Přijela ambulace, milého na mol opilého pana lajtnanta přes všechno jeho zuření naložili a odvezli do blázince.“</div><div align="JUSTIFY">„Hrome!“ žasl pan otec. „To jste to spravili, a prosím vás, co z toho pošlo? Co za to chudák Kocourek utržil?“</div><div align="JUSTIFY">„Nic. Docela nic! Lajtnanta na druhý den z blázince propustili, a on byl rád, že je rád, mlčel o svém randálu jako pěna; a také féla Kocourek se ve zdraví prospal ze své opice a nevěděl o ničem. Zkoprněl teprve a po měsíci, když jsme se mu vyzpovídli, jak jsme ho tenkrát u telefonu v těžké chvíli přátelsky zastoupili.“</div><div style="margin-bottom: 0cm;">´</div><br />
<br />
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">´</div><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-6425970571471722822012-02-11T21:21:00.000+01:002012-02-11T21:21:50.178+01:00Komedie s vánočním stromkem<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH76Ziy-44ZWQQAF07tkdv9nbnv89a2MpXyBBA0ZpUr4vav_aucrSg_9ViH-rjYlMh2iIugg92OfMiHPKQSpE3KfS79cUfZvi753Nijjywdm8dNy1Uj96Lcz6TNWI1unPdCVbryUXNEac/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH76Ziy-44ZWQQAF07tkdv9nbnv89a2MpXyBBA0ZpUr4vav_aucrSg_9ViH-rjYlMh2iIugg92OfMiHPKQSpE3KfS79cUfZvi753Nijjywdm8dNy1Uj96Lcz6TNWI1unPdCVbryUXNEac/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Do dubenické myslivny se nastěhoval po Všech svatých nový lesní: až prý odněkud z Moravy. Ještě ho ze zdejších nikdo hrubě neznal, leda od vidění. Kdežto nebožtík lesní Řehák, jenž mu před měsícem udělal místo, býval v podubském mlýně a v podubské hospodě pečený vařený – tento, jeho novopečený zástupce, dosud se neohřál ani tu, ani tam a přece už bylo po Martině a venku hezky chladno.</div><div align="JUSTIFY">Buďto je teprv nedávno ženatý, anebo nějaký divný pavouk, usuzovali sousedé; ani hajný Sekora se v něm ještě nevyznal; na všechny dotazy jen krčil rameny a neřekl nežli: „Zdá se, že je to hodný pán, ale na službu jako břitva! Proti nebožtíku lesnímu to bere moc ztuha. Člověk aby se ztrhal...!“</div><div align="JUSTIFY">„Nu, ona se ta přísnost časem ošoupe,“ usmál se světa zkušený pan otec Vokáč z podubského a jménem denních hostů „U zelené lišky“ zval asi dva dny před vánocemi nového pana lesního na taroky nebo preferanc.</div><div align="JUSTIFY">Hajný pozvání rád vyřídil a ejhle, pan lesní Chleborád tu byl jako na koni. Statný čtyřicátník se silnými kníry, ale řídkými vlasy, vzpřímený hranáč, odměřený ve slově jako v kroku a posuncích tak, že by mohl od hodiny dělat setníka z Kopníku.</div><div align="JUSTIFY">Přiznal se naráz, že si k smrti rád zahraje preferans. Také se hned do hry pustil a už s ním nebylo řeči, leda až, když mu vyhasla dýmka, takže si musel znovu nacpávat, na čemž si dával obřadně záležet.</div><div align="JUSTIFY">Té chvíle využil pan otec Vokáč, aby mu trochu mákl na zub. A brzy se toho domakal, co chtěl vědět: že nový lesní, krom té duše a fajfky, je moc komisní doupnák, který by ve dne v noci adjunkty, hajné, kluky, žáby, baby a pytláky proháněl, aby se mu z lesa neztratil ani pařízek, ani souše, ani hříbek, ani králík.</div>Počkej, předsevzal si náš poťouchlý pan otec, tebe musím drobek polehtat!<br />
A tak, jakmile dohráli a spočítali, kolik kdo prohrál, a Chleborád se spokojeně dopočetl, že vyhrává patnáct krejcarů, náš Vokáč si k němu přisedl blíže a vesele se ho zeptal:<br />
<div align="JUSTIFY">„A což na nás, starousedlíky, byste taky tak zostra dokročil, kdybychom si například přišli do lesa pro nějaký ten smrček na vánoční stromek?“</div>Tou otázkou byl lesní patrně překvapen.<br />
„Vy jste čtverák,“ odpověděl, „přece takoví páni starousedlíci znají zákon a nedopustí se<br />
<div align="JUSTIFY">lesního pychu!“</div><div align="JUSTIFY">„No, ale kdyby!“smál se pan otec. „Dejme tomu, že bychom vás dnes, jak tu jsme, požádali každý o smrček pro naše děti? Přimhouřil byste oko, jako to nebožtík Řehák dělával a řekl byste: ,No, pro mne, ale vyberte si z houštiny!´“</div><div align="JUSTIFY">„A to ne!“ rozhodlil se Chleborád. „To rozhodně neudělám .Já jsem odpovědný za každý jalovec, neřku stromek!“</div>„A což kdybychom si tedy bez vašeho dovolení pro nějaký ten smrček přišli do lesa s pilkou sami?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Tak vám v tom zabráníme, ať jste, kdo jste, za to vám ručím!“ odpověděl lesní zvysoka jako panský vrátný.</div>Ale to si na starého Vokáče přišel.<br />
„A já vám za to ručím, že mi v tom nezabráníte! Budu-li chtít, přijdu si do lesa a odnesu si odtamtud takový pěkný košatý stromek na půldruha metru vysoký, a to i kdybyste na něm seděl!“<br />
<div align="JUSTIFY">„Vy žertujete, pane mlynáři! To byste se po čertech zmýlil! Šlo-li to za nebožtíka Řeháka, nevím, ale za mé správy to nepůjde! Já právě mladý les dávám hlídat dnem i nocí, že mi ani veverka neujde, natož vy, takový bachratý pan otec. Zkuste to, libo-li, ale neradím vám to, mohlo by vás to mrzet!“</div><div align="JUSTIFY">„Tak se vsaďme! O deset litrů ležáku, že si zítra odpoledne odnesu z vašeho mladého lesa pěkný, půl druhého metru vysoký smrček, který si sám uříznu, aniž mne chytíte!“</div><div align="JUSTIFY">„Inu, dobře, to se vsadím třeba o hekťák!“ vykřikl sebevědomě už dopálený lesník. „Na to se podíváme!“</div><div align="JUSTIFY">„Ano, na to se podíváme,“ odpověděl zcela klidně pan otec, „a tuhle sousedé budou svědky! Platí tedy sázka o deset litrů?</div>„Platí!“<br />
Podali si ruce a rozdurděný lesní Chleborád se zvedl k odchodu.<br />
„To jsem, věru, na ten zítřejší špás zvědav!“ prohodil ještě ve dveřích.<br />
„A my teprv!“ volali sousedé sborem za ním, neboť věru sami měli také rozum navrch hlavy.<br />
Jedva byl lesní na pět kroků od hospody, už jeden po druhém naléhali na milého pana otce, aby jim pověděl, jak to hodlá provést. Ten komisní doupnák že je s to, aby přivedl do lesa i četníka!<br />
<div align="JUSTIFY">„Buďte bez starosti!“ konějšil je však troufalý Vokáč. „Nic mi neudělá; chcete-li, přijďte zítra ke čtvté k hájovně a uvidíte!“</div>A nepověděl jim svůj záměr, ať dotírali a škemrali, jak chtěli.<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;"> <span lang="en-US">*</span></div>Příštého odpoledne, záhy před čtvrtou hodinou už šlapala celá stolní společnost od „Zelené lišky“<br />
<div align="JUSTIFY" class="odsazení-prvního-řádku" style="text-indent: 0cm;"> po zasněžené okresní silnici vzhůru k hájovně, v jejíž blízkosti se po stráni zelenal mladý smrkový les, že byla radost na něj pohledět.</div>Pan otec v řádném kožichu kráčel jim v čele a vesele si vykračoval. Za čtvrt hodiny stáli u hájovny, z níž vystoupil hajný Sejkora s puškou přes rameno a rozpačitě cosi zamumlal, jako pozdrav. Patrně na ně číhal.<br />
„Kde najdem pana lesního?“zeptal se pan otec. „V myslivně?“<br />
„Ane, právě šel tudy tamhle do smrčin.“<br />
„Tak nám ho pojďte pomoct najít. Máme s ním důležité řízení.“<br />
<div align="JUSTIFY">Hajný udiveně pátral panu otci ve tváři. Zaslechl od adjunkta cosi o chystané krádeži smrčku ze strany mlynáře a teď přišel ten mlynář sám a chce mluvit s panem lesním! Jak si to měl ve své kotrbě srovnat? Nu, proč by ho nedovedl k panu lesnímu?</div><div align="JUSTIFY">Ušli jedva pár set kroků a zastali na malé pasece lesního, sedícího na pařezu s puškou v ruce, jako na čekané. Byl nemálo překvapen, když je spatřil. Nemyslil si nic jiného, nežli že je hajný přistihl a nachytal při lesním pychu a že mu je eskortuje.</div>Vymrštil se s puškou jako losos u jezu a šel panu otci Vokáčovi se smíchem vstříc.<br />
„Aha, pánové si došli pro smrček? Nu, kde ho máte?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Ještě ho nemáme, ale za chvilku ho budeme mít,“ odpověděl rovněž se smíchem pan otec, sáhl do kapsy a vytáhl z ní složený papír, který rozestřel panu lesnímu před očima. A vyjevený lesní Chleborád četl:</div>„<i>Panu mlynáři Vokáčovi z podubského jeden pěkný smrček jeden a půl metru zvýši. Hned vydat. Lesní úřad.</i><br />
<i>Nadlesní Kvíčala m.p.“</i><br />
Ubohý lesní zrudl ve tváři leknutím a studem jako krocan.<br />
„Ah, tak já nehraji!“ zvolal. „Naše sázka zněla jinak!“<br />
<div align="JUSTIFY">„Nic jinak!“odpověděl pan otec na oko vážně a rozhodně, dávaje důraz na každé slovo. „Já se s vámi vsadil o deset litrů, že si dnes odpoledne odnesu z tohoto lesa pěkný, půldruhého metru vysoký smrček, který si sám uříznu, aniž mne nachytáte.“</div>„Ano, tak zněla sázka!“ přisvědčovali sousedé.<br />
„Přicházím tedy, abych si stromek uřízl a odnesl a doufám, že mne nikdo nezadrží, až si ho ponesu z lesa domů.<br />
<div align="JUSTIFY">„Kdybyste byl řekl, že přijdete s takovou fintou!“ čepejřil se lesní... Ale pan otec ho nenechal domluivit.</div>„Ptal jste se mne, jak to provedu? To bylo mou věcí a to jsme se nevsázeli.“<br />
„Nikoliv, o tom nebyla řeč,“ dosvědčovali sousedé, zatím co lesní pukal vzteky .Ale vtom ho něco napadlo. Zakomentoval na Sejkoru:<br />
<div align="JUSTIFY">„Hajný, uřízněte tady panu otci pěkný, půl druhého metru vysoký smrček. Snad tenhle bude akorát.“</div><div align="JUSTIFY">Hajný vytáhl metr, změřil, a skutečně, smrček měl míru na vous. Loveckým tesákem lesního za malou chvíli hajný přesekal stromek u samé země a skácel, načež lesní opět velel: „Vydat panu otci!“</div><div align="JUSTIFY">Pan otec převzal smrček jako vítězně dobytý prapor a podávaje lesnímu ruku, otázal se ho: „Kdy dáte těch prohraných deset litrů do placu?“</div>„Já?“ ušklíbl se vítězně lesní jako Mefisto. „Vy jste prohrál, milý pane otče Vokáči, vy a ne já!“<br />
„Jak to?“ podivili se všichni sousedé a pan otec nejvíce.<br />
<div align="JUSTIFY">„Zcela jasně,“ vykládal lesní advokátsky. „Naše sázka zněla, že si smrček uříznete sám. Vy jste ho ale sám neuřizl, nýbrž na můj rozkaz to udělal hajný. Tím je prohra na vaší straně!“</div><div align="JUSTIFY">Sousedé zkoprněli, jak na ně Chleborád vyzrál. Jediný pan otec zůstal docela klidný a řekl: „Ano, tak tomu je, já se vsadil, že si smrček v tom lese uřiznu sám. A taky tomu dostojím.“</div><div align="JUSTIFY">To řka, vytáhl z kožichu zahradnickou pilku a čilou sekernickou rukou uřízl stromek asi tři coule od spodu, jen to šmiklo.</div>„Ták, teď jste viděli, jak jsem smrček vlastní rukou v lese uřízl, aniž mne při tom někdo nachytal!“<br />
<div align="JUSTIFY">„Výborně! Naši vyhráli!“plesali sousedé, až se to lesem rozléhalo, zatím co lesní Chleborád natáhl tvář jako slabikář.</div><div align="JUSTIFY">Hajný Sejkora koukal na tu komedii opodál, tutlaje povinně smích, když tu lesní k němu přiskočil a zlostně jím zatřepal: „Truldo,co tu stojíš jako dřevěný Mojžíš? Dosvědčíš mi, že jsi to byl ty, kdo jako první uřízl smrček.!“</div>Než však ulekaný hajný ze sebe vypravil slovo, již pan otec Vokáč promluvil: „Jakpak ho mohl bez pilky uříznout; on ho jen tesákem zpřetínal, usekl a pak zlomil, až teprve já ho teď pořádně uřízl!“<br />
<div align="JUSTIFY">„Jděte mi k čertu!“ zasoptil, ale už ne tak doopravdy poražený lesní. „Vy jste za deset mazaných advokátů!“ Po těchto slovech kvapil z bojiště tak rychle, že snd ani nedoslechl, jak mu sousedé přáli: „Šťastné a veselé svátky!“</div><div align="JUSTIFY">Když pan na Boží hod „U zelené lišky“ sousedé s panem otcem oslavovali tu výhru, byl už lesní Chleborád mezi nimi jiný člověk. Smál se té mlynářské mazanosti a chtěl jen vědět, mnoho-li pan otec za ten smrček na lesním úřadě dal.</div><div align="JUSTIFY">Mnoho-li? Dobré slovo a pac! ,O takovou maličkost jde? ´podivil se nadlesní Kvíčala, a už psal lístek. A tak nechtějte, pane lesní, po druhé překvíčalovat kvíčalu!“</div><div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-37301236613186655642012-02-09T21:15:00.000+01:002012-02-09T21:15:00.147+01:00Vodní mlýn Wesselsky - 2002<iframe width="459" height="344" src="http://www.youtube.com/embed/c_c6B8GhCyc?fs=1" frameborder="0" allowfullscreen=""></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-64162290456696133792012-02-09T20:52:00.000+01:002012-02-09T20:52:57.010+01:00Putování za větrnými mlýny<iframe width="459" height="344" src="http://www.youtube.com/embed/-49zKIAsDjA?fs=1" frameborder="0" allowfullscreen=""></iframe><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-1910850251931626132012-02-08T22:50:00.000+01:002012-02-08T22:50:36.115+01:00"Tajemná matka" (Z vypravování bodré paňmaminky)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxoHwoI1xq72dT0eRMm_kT7HoZnfUUVtf28gXCBuoRjBNpfd8-iDpz5142qZ6uREZmqg7baLCyjRYRqjDg9yKMeQL5DkH4XNUSuvcDpRcR6z4hPLgakqgGczeuu2QWR4IRS_SOAK5H9eQ/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxoHwoI1xq72dT0eRMm_kT7HoZnfUUVtf28gXCBuoRjBNpfd8-iDpz5142qZ6uREZmqg7baLCyjRYRqjDg9yKMeQL5DkH4XNUSuvcDpRcR6z4hPLgakqgGczeuu2QWR4IRS_SOAK5H9eQ/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Bývá hezky hovorno a šumno „na táčkách“, sejde-li se k nim některé masopustní neděle „U věnce“ půl tuctu pánů otců z rakovnických potoků; ale což teprve, přivezou-li s sebou také své lepší polovice, své paňmaminky mladšího i staršího věku, které si pak sesednou k sobě za dlouhý stůl pod zrcadlo, jako slípky na hřadu, v mžiku se seznamují a spřátelují, a než mine půlhodina, již si při kafíčku sdílejí všelijaké svoje velké i malé slasti a strasti, pravidelně počínajíce s nářky na ty nynější služky, z čehož se pak přejde na děti a z dětí na přítomné pány manžely, jací jsou „takto hodní“, ale časem zase...nu dobře, ještě že ty kritiky nebývají než jen tak nadhozeny několika žertovnými slovy, jen tak štipečkem soli nebo pepře, jinak by se leckdo mohl domnívat, že všichni ti páni otcové, jak zde čadí, nestojí dohromady za ... fajfku tabáku.</div><div align="JUSTIFY">Ostatně čadící a popíjející páni otcové naschouchali jen tak na půl ucha, bavili se mezi sebou a pouze občas některý z nich zahrozil šprýmovně té „ženské sněmovně“ přes stůl:</div>„Vy, vy, co mne tam zase melete?“<br />
<div align="JUSTIFY">Salva smíchu bývala mu odezvou a on proto raději zase nahlížel do karet, než by se staral o ty ženské řeči.</div><div align="JUSTIFY">„Po druhé se vdát? Ani za nic na světě! Já mám už jednoho manželství dost!“ zaříkala se právě schválně nahlas, aby to její starý slyšel, veselá paňmaminka Beránková z botnického.</div><div align="JUSTIFY">Ale vedle ní sedící statná čtyřicátnice, nedávno po druhé provdaná panímaminka Šťastná z bukovského, já rázem okřikla:</div><div align="JUSTIFY">„Nechte být! Osud je osud. Nevíme nikdy, co nás čeká! Například já. Když jsem před pěti lety ovdověla, Bůh je mi svědkem, taky jsem se tak bláhově zaříkávala, že už se do smrti nevdám, ale budu žít jen pro své děti Božku a Karlíka, které zdědily polovinu mlýna, kdežto druhá patřila mně. Chtěla jsem mlýn pronajmout a odstěhovat se někam do města, kde jsou školy. Náš stárek Anton, který byl léta pravou rukou mého nebožtíka, mne však od toho odrazoval: z těch pár zlatých pachtu sotva prý budu moci být ve městě živa, jak se na můj stav sluší, a kdo ví, bude-li nám tam sloužit zdraví a jak prý se nám bude po venkově stýskat. Sliboval, že do smrti mi mlýn povede tak poctivě jako dosud za dlouhé nemoci mého muže, a já o tom nepochybovala.</div><div align="JUSTIFY">Znala jsem ho jako řádného a dobrého člověka. Měl už bláznovská léta dávnou za sebou, byl to usedlý, rozšafný starý mládenec se čtyřmi křížky na zádech a mně už taky ponalu táhla čtyřicítka, a tak jsem se nepotřebovala bát lidských řečí a mohla s ním proto dobře hospodařit ve mlýně dál. Dceru Boženku, které šlo na šestnáctý rok, jsme na poručníkovo naléhání poslali na vyšší dívčí školu k tetě do Prahy, Karlíka na reálku do Berouna.</div><div align="JUSTIFY">Ale chudák Boženka už mi po čtvrt roce přijela churavá domů, nejdříve to vypadalo jako horká nemoc, avšak brzy z toho byly rychlé úbytě, na které také umřel můj muž. Já myslela, že to nepřežiji, když mi ji odnášeli za ním na krchov a ustlali jí tam k věčnému odpočinku vedle něho.</div><div align="JUSTIFY">Celý rok do mne nic nebylo, chodila jsem jako bludná duše, a nebýt tak poctivého stárka, který se svědomitě staral i o ostatní hospodářství, nevím, jak by to u nás dopadlo.</div><div align="JUSTIFY">Konečně jsem i tuto ztrátu oželela – časem každá bolest otrne; já odložila smutek a vezla po roce syna na studie do Prahy, kde mne teta srdečně přivítala a ne a ne mne pustit. Tenkrát se v Praze přitrefila právě ta divná historie s tou „tajemnou matkou“. Snad se na ni ještě pmatujete?</div><div align="JUSTIFY">U jedné hokyně na vinohradech sloužilo asi šestnáctileté děvče -chudáček „Pražátko“, které se narodilo v Červeném domě, neznalo ani otce, ani matku, ale rostlo od malička pořád mezi cizími lidmi jako to mlází v lese.</div><div align="JUSTIFY">Najednou, když mu bylo patnáct let, dostalo rekomando psaní, ve kterém byla pětka a dva řádky: ,Má drahá dušičko! Buď hodná a doufej! Tvá nešťastná matka nad Tebou bdí.´ Ale žádný podpis! A po dvou měsících zase takové psaní s pětkou, k tomu napomenuití,aby se nikomu se svým tajemstvím nesvěřovala, ale doufala, že se se svou matkou přece jednou shledá; a zase bez podpisu!</div><div align="JUSTIFY">Konečně, asi po šestém nepodepsaném dopisu, dala si s ní tajemná matka dostaveníčko, ale zase s příkazem, že se děvče nesmí nikomu svěřit. Děvče však už to tajemství nemohlo vydržet, svěřilo se s ním svým kamarádkám, které to roznesly dále a brzy toho byla celá Praha.</div>Hádalo se na každou druhou vdanou domácí paní v sousedství, klepny měly na mlýně zasypáno jen to rachotilo, ale tajemná matka k dostaveničku nepřišla.<br />
Věc utichla, po tajemné matce nebylo ani slechu.<br />
<div align="JUSTIFY">Byla jsem pak už asi měsíc z Prahy zase doma, když k nám přijela kočovná divadelní společnost, uvelebila se v hostinci „U věnce“, obcházela zvát od statku ke statku a oznamovala, že příští neděli bude provozovat nejnovější dojemnou pražskou činohru „Tajemná matka vinohradské nalezenky“.</div><div align="JUSTIFY">,To musíme jít! To bych ráda viděla!“ povídám stárkovi, který tu historii také znal z novin, ale tuze jí nevěřil; nejspíš prý si z Pražáků někdo vystřelil, buď aby tomu hokynáři nebo děvčeti pomohl. Já mu však připomněla, že není šprochu, aby na tom nebylo pravdy trochu, pro nic za nic, že by přece nikdo opuštěné služebné holce neposílal peníze, nějaké tajemství že za tím každopádně vězí, až sám stárek byl zvědav a hádal, že je to spíše nějaký mlsný pán , a ne tajemná matka.</div><div align="JUSTIFY">Šli jsme tedy v neděli do divadla. Nevím, kdo ten kus skládal, ale nabrali to divně. To nebyla žádná obyčejná chůva nebo služka, ale slečinka jako z dragantu, hezounká roztomilá, že byste mohli na ní oči nechat; ale náramně nešťastná. Neboť měla milence Ferdinanda, taky moc hezkého a řádného chasníka, truhláře na vykládnou práci. Měli se k smrti rádi a on by si ji byl tuze rád vzal, neboť se právě vrátil z vojny, když do toho přišla ta tajemná matka.</div>Chudinka Anežka mu ukázala plna radosti ta psaní s pětkmi a on se strašně zarazil.<br />
<div align="JUSTIFY">To prý je konec jejich lásky, neboť ta matka je jistě moc bohatá paní, má nejméně rohák a jezdí v kočáře a nikdy nesvolí, aby si vzala chudého dělníka. On je však moc hrdý, než aby se před takovou dámou pokořil. A kdo ví, kdo je otcem? Třeba nějaký hrabě nebo baron, třeba major, pod kterým sloužil. Jak by takové příbuzenstvo na něj pohlíželo. Ne, to nesnese, a proto dává lásce sbohem.</div><div align="JUSTIFY">Ubohá Anežka z toho mohla přijít o rozum. To sehráli ti dva nešťastní milenci tak krásně, že jsme museli všichni plakat.</div><div align="JUSTIFY">Ale toho soužení nebylo ještě dost. Zoufalá Anežka utíká o pomoc ke svému poručníkovi, kterého dosud neznala. Prosí ho, aby jí dal svolení ke sňatku a pátral po její tajemné matce. Ale starý paprika poručník se do její krásy pobláznil a chtěl ji k sobě za hopodyni. Nešťastná Anežka se mu tak tak vyrvala a utíkala rovnou na most, aby skočila do vody. Ale v posledním okamžiku ji zachrání strážník, předvedl na úřad, tam se jí ujali, pozvali novinami onu tajemnou matku na dostaveníčko a pozvali tam také, aby nevěděla, tajně jejího miláčka i poručníka. V určitou hodinu se tam všichni sešli.</div><div align="JUSTIFY">Přišla hustým závojem zahalená dáma, blížila se k Anežce, ale jak a za ní spatřiila poručníka, zavrávorala a vykřikla:</div>„Tvůj otec!“ a dala se na útěk.<br />
<div align="JUSTIFY">Anežce omdlévala, ale její miláček Ferda ji včas zachytil, detektiv chytil poručníka za rameno, a ten, aby zavřel Anežce ústa, ji honem dal svolení ke sňatku s jejím Ferdináčkem.</div>Hra se náramně líbila a když jsme si potom v dolejší místnosti zasedli na pivo a kousek salámu, byli herci, kteří tak také sešli, všeobecně pochvalováni.<br />
<div align="JUSTIFY">Náhodou přisedl k našemu stolu zrovna ten herec, co hrál milence Ferdinanda, představil se nám jako Břetislav Šeřík; já mu zdvořile udělala také poklonu pro jeho pěknou hru, ale pochválila jsem také jeho milenku Anežku, že mne svou hrou dojala k slzám.</div><div align="JUSTIFY">Pohlédl na mne a pravil skoro šeptem: ,Hrála ubohá svou vlastní tragédii. Nezná také svou matku. Také je dítě lásky, ty bývají nejnadanější. Však tamhle přichází!´</div><div align="JUSTIFY">V minutě nám ji představil jako slečnu Květenskou, které k nám s dovolením také přisedla. Opakovala jsem jí svoji chválu a přála jí štěstí k jejímu velkému nadání. Slovo dalo slovo, ale ti dva si nedávali pořád nic k večeři .A přece, pomyslela jsem si, mají po takové túře vytráveno. Nabídla jsem jí okusit svého salámu, stárek nabídl opět jemu, a když jsme pozorovali, jak jim chutná, poručili jsme repete. Bylo radost se na ně dívat, s jakou chutí se do toho pustili; zkrátka, byli ten večer našimi hosty, a mohu říci, milými hosty. Známost byla navázána.</div><div align="JUSTIFY">Ale neptejte se, jak se mi vyplatila! Na druhý den přišli oba před samým obědem na „návštěvu“, klábosili o všem možnéma zdrželi se, až jsem je musela pozvat k obědu.</div><div align="JUSTIFY">Pak přinášeli denně lístky do divadla, které jsem si samozřejmě nemohla nechat darovat, přitom se začali už okoukaní svěřovat se všelijakými nedostatky své garderoby, počali si vypůjčovat brzy něco od stárka, brzy zase ode mne, inu, chudoba cti netratí, myslela jsem si, a když jednou Šeřík po straně u mne za svou ubohou nalezenku zaorodoval, jak by mohla na svůj talent dostat krásné místo u větší společnosti, kdyby jen měla něco lepšího na oblečení, bylo mně chuděrky tak líto, že jsem ji darovala troje dosti drahé šaty po nebožce Božce, kolíkero bílých sukní, košil, dvoje zánovní botky, vyšívané zástěrky, pěkný kolový plášťa nevím co ještě všechno na památku. Inu, to bylo ňákého děkování a žehnání.</div><div align="JUSTIFY">Konečně u nás dohráli, přišli se rozloučit a mohli nám samými díky ruce rozmačkat, až najednou chuděrka vytáhla šátek a dala se do usedavého pláče. Marně jsem se jí ptala, co jí je... a tu mi dojatý Šeřík po straně opět svěřil její poslední těžkost.</div><div align="JUSTIFY">Zůstala hostinskému dlužna šest zlatek, ředitel jí nechce dát zálohu, on sám také nemá, a hostinský ukrutník ji zabavil všechny ty krásné šaty, co ode mne dostala. Nu, co si s bídou počít? Vtiskla jsem jí tedy ještě šest zlatek do dlaně a přála jim šťastnou cestu.</div><div align="JUSTIFY">Pravili, že teď jedou na Křivoklát a že nám z každé štace budou posílat pohledy. Zatím však minul měsíc, minulo šest neděl, ale pohlednice nepřišla žádná.</div><div align="JUSTIFY">Státek, dobrák, je ještě omlouval, že je jim asi každý haléř dobrý, ale já už začínala pochybovat, že si na nás kdy vzpomenou.</div><div align="JUSTIFY">Tu však, ejhle, jednoho dne se po mně ptala nějaká cizí ženská. Přijíždí prý schválně ke mně z Nového Strašecí a ráda by se mnou promluvila pár slov, ale mezi čtyřma očima.</div><div align="LEFT">Vypadala tak nějak podivně, jako nějaké cestující obchodnice, pašeračka. Uvedla jsem ji tedy do světnice a co si přeje. ,Přináším vám, vzácná paňmaminko něco na památku od Míly Květenské´ a podávala mi umouněnou obálku.</div><div class="odsazení-prvního-řádku">,Ah, konečně se ozvala!´ zvolala jsem mile překvapena a rozevřela dychtivě obálku; rozevřela a ono tam nic, než...kadeř jejích černých vlasů.</div>,Vzácná paňmaminka má dosud ten samý krásný vlas jako slečinka,´ ĺichotila mi babka a zadíval se na mne s takovým divným úsměvem.<br />
,A kvůli tomu sem jedete ze Strašecího?´ podivila jsem se.<br />
<div align="JUSTIFY">Babizna si ale položila ukazováček napříč přes ústa a důrazně zašeptala: ,Já umím mlčet! Ode mne se nikdo nic nedoví. Ale slečinka přišla cestou s tím pánem do nesnází, já ji vypomohla pětadvaceti zlatými, na které mně nechala v zástavě troje šaty, co jste jí prý pořídila do výbavy, dvoje vlněné, jedny hedvábné a odjela s tím pánem, ani nevím kam. Chtěla jsem to už prodat, ale tu mi páni na radnici řekli, že to je zástava ,která se nesmí do roka prodat. Já chudá žena však potřebuji ty peníze už jako sůl, nebyly moje, a tak tedy vážím cestu k vám, paňmaminko, a vím, že ty věci ráda vyplatíte. Já budu mlčet jako hrob!´</div>,Co mlčet? S čím mlčet?´povstala jsem popuzena.<br />
,No, vzácná paní, přede mnou se nepotřebujete s tím tajit, já vím všechno!´<br />
<div align="JUSTIFY">Teď jsem toho však už měla dost: ,Tak mluvte, co na mne víte!´ vykřikla jsem jako na horách a dupla přitom.</div>Stárek to zaslechl v síňce; vstoupil do pokoje.<br />
<div align="JUSTIFY">,Dobře, že přicházíte!´ pobízela jsem ho dál. ,Tahle paní mi tu hraje takovou komedii, že prý na mne něco ví, ale umí prý mlčet jako hrob!´ a v krátkosti jsem mu vypověděla, co Květenská s tím šatstvem provedla.</div>,Co tedy víte? Ven s tím!´<br />
<div align="JUSTIFY">,No, no … že vzácná paňmaminka je tou tajemnou matkou, co je o ní to divadlo. A ona, Květenská je její...´</div>Já se div nezalkla! Tak se mi tedy ta opice za mé dobrodiní odměnila! Vydává mne po světě za svou tajemnou matku!<br />
<div align="JUSTIFY">Stárek nato jednoduše vyhodil, mne však popadla taková lítost, že jsem se dala do pláče a myslela, že mně to utrhne srdce. Pak jsem však v tom rozčilení popadla stárka za ruku:</div>,Antone, věříš, že bych mohla být tou tajemnou matkou?´<br />
<div align="JUSTIFY">Dal se do smíchu, do takového srdečného smíchu, stiskl mi ruku a políbil. Od té chvíle jsme byli svoji. Za měsíc nato jsme se brali.“</div><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-40805799055459465492012-02-05T22:39:00.000+01:002012-02-06T13:25:18.419+01:00Pro bobří kožich<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfQ7YTvU0BRIIAxMF_XDjaQU11kW-3PhSFhw-X2Fh9L1EN_H04jHgLSxOmIPc3T1AAqWCpu6sFJm9hokQBS2lbrXOvp3FxANgYQAscqNS4H6FLOPeyCqu_iwakTI97ARFu28RwjRz65Lk/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="320" width="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfQ7YTvU0BRIIAxMF_XDjaQU11kW-3PhSFhw-X2Fh9L1EN_H04jHgLSxOmIPc3T1AAqWCpu6sFJm9hokQBS2lbrXOvp3FxANgYQAscqNS4H6FLOPeyCqu_iwakTI97ARFu28RwjRz65Lk/s320/Karel_Tuma.jpg" /></a></div>
„Ale nech toho čtení, starouši, o posvícení by sis přece s těmi novinami mohl dát svatý pokoj!“ kárala panímaminka žernovickéo pana otce, dolevajíc mu jeho „božíhodovou“ sklenici, která prý pamatovala ještě blahé a veselé časy dávno zašlých mlynářských „kvartálů“. „Beztoho na to již nevidíš!“
Pan otec se na ni podíval přes brejle a usmál se: „Hned jsem s tím hotov, to je zajímavá historie.“
„Asi něco nového o točně?“ vyzvídal strýc Klíma, řídící ze sousední obce, který si hrozně rád před lidmi zahrál na učeného. „Ňák to s ní po celém tom rámusu divně dopadá. Naposled se k ní ani ten Cook, ani Peary nedostal. Aspoň jeden to upírá druhému a žádný nemůže dobře dokázat, že tam byl.“
„Cožpak si nemohli, bezinkové, vzít na tu točnu každý dva svědky a kolkovaný papír s sebou?“ divil se sekerník Mikota. „A bylo by po alibi.“
„Ono se to řekne, dva svědky vytáhnout na severní točnu,“ smál se řídící, nastavuje sklenici k dolití panímamince, která se ho polohlasem optala:
„Prosím vás, co je vlastně to ,alibi´?“
„To je důkaz, že tam obžalovaný nebyl, kde se něco šustlo, co se mu klade za vinu. Ale s tou točnou má se to právě naopak: tu jde o „ibi´, to jest o důkaz, že tam oba byli!“
A pane, takový důkaz, že tam člověk byl, kde vlastně nebyl, je někdy ještě tíž provést, nežli na to alibi,“ pousmál se vedle něho, mžouraje potutelně očima, zrzavý čtyřicátník, stárek Švinda.
Pan otec zabraný do novin to zaslechl a vesele přisvědčil: „Máte pravdu, stárku! Znáte to z vlastní zkušenosti? Však jsem tu právě četl takovou zábavnou komedii, kde šlo také o to ,ibi´. Ne sice na severní točně, ale o jedné fintivé a trochu moc fešné paničce...“
„Vždyť jsem si to hned pomyslila, že je v té točně ženská!“ vpadla mu do řeči panímaminka, „že tě to tolik zajímalo. Ty jeden svatoušku, ty!“
„No, počkej, až uslyšíš, sama řekneš, že je to moc zajímavý případ,“ bránil se pan otec, „ a poučný, kam zavádí ženské ta hříšná parádivost a závist.“ Složil brejle do futrálu, napil se, zapálil si porculánku a vyprávěl:
V jednom odlehlém ruském městě, na dráze ze Saratova do Moskvy žil dosti zámožný, ale velice skrblický mlynář, který měl svou mladou a velice hezkou ženu sice rád, ale svůj mamon ještě radši. Ona zase naopak neznala cenu peněz a neměl pro nic smysl nežli pro tu hříšnou parádu. Celý den před zrcadlem se točit, fintit a frizírovat, to bylo její hlavní zaměstnání! Jak uviděla na některé sousedce nový nádherný klobouk nebo nové módní šaty, už to také musela mít,vem kde vem. Záviděla jim jejich šperky,šály, boa, štucle, krajky, pařížské botky a rukavičky, inu všechno! Proto mívala se svým obstárlým mužem-škudlou co chvíli domácí sváry a hádky, které obzvláště před každými svátky bývaly ostré jako nabroušený oškrt: jen křísnout – až si dal starý říct, vytáh´ šuplík a nějakou tou storublovkou si ji udobřil...
Tak i nedávno, jak zafičel první podzimní vítr ze strnisek, milá rozmařilá paní mlynářka počala stonat... po novém kožichu. Nemůže prý přece vyjít na ulici ve svém starém pelichajícím kožichu; paní revidentka se jí už pochlubila s novým nádherným bobřím kožichem, paní sládková si také pojede do Moskvy pro liščí, ba i lékárníková prý dostane k svátku nový krásný kožich!
Starý skrblík se vzpíral a bránil, jak mohl, ale nic naplat; rozhněvaná ženuška mu dělala takové peklo, škubala si ze vzteku svůj starý kořich jako husu a ukazovala mu, jak ty lysiny v něm už hnedle svítí tak jako ta jeho pleš! Nu, zkrátka, nepolevila, až z něho vyždímala dvě storublovky.jen je měla v hrsti, hajdy na dráhu a do milé bělokamenné matičky Moskvy pro kožich. Doufala, že za dvě stě rublů už dostane něco nádherného. Ale nestojte, té drahoty nekřesťanské! Pod čtyři sta rublů žádný nóbl kožich nikde, ať obešla bazarů a krámů sebevíc.! Ba, takový, jaký si přála, stál dokonce celých šest set! A tak po celodenním marném běhání, hledání a smlouvání, utrmácená k padnutí, konečně večer pochopila, že tu není se svým pakatýlkem nic platná, ale že musí s nepořízenou domů, aby tam honem vypáčila ze svého lakomce ještě aspoň nejmíň dvě stovky. No, ale ať se těší!
Kývla na izvoščika, aby ji dovetl opět na nádraží. Tam si usedla, povečeřela, pila čaj, kouřila cigarety a mračila se na svět jako Škaredá středa na Bílou sobotu.
Vtom se k ní přiblížil mladý, neobyčejně hezký pasažér s taškou v ruce, dvorně se uklonil a lahodným hlasem se zeptal, je-li u stolu volno. Přisvědčila a nutila se do úsměvu.
Dal si večeři, pedstavil se jí jako obchodní cestující a ptal se jí kam jede. Pověděla mu to a on se zaradoval. Toť prý jedou, náhodou, stejným směrem, jenže on nejede tak daleko jako ona - přitom si šibal trochu zavzdychl- ale těšilo by ho prý moc, kdyby ji aspoň pro ten kousek cesty směl být společníkem.
Zalíbil se jí na první pohled a proto svolila. Byli ve vagoně sami dva, slovo dalo slovo, on vyzvídal, proč je tak smutná a ona se mu zponenáhlu svěřila s celou svou kožešinovou trampotou. Žasnul nad lakomstvím a necitelností jejího muže. Pouhé dvě stovky jí dát na kožich, jí, která by byla hodna kožichu z hranostajů!
,Za každou hodinku strávenou s vámi bych s radostí dal sto rublů!´ vyrazil ze sebe nadšeně a uchopil ji za ruku.
Hloupá husa byla celá šťastná. Zasmála se mu, že prý by asi brzy želel, kdyby ho vzala za slovo.
,O ne! Nikdy!´ ujišťoval a uchopil ji za obě ruce. ,Stojím za svým slovem, sto rublů za každou hodinku ve vaší drahé společnosti.!´
,Ale vždyť jste řekl, že musíte brzy vystoupit!´ připomenula mu.
,Nu ano, již na třetí stanici, do které přijedeme před půlnocí. Ale to nevadí. Vystupte tam také se mnou, živá duše nás tam nezná, strávíme tam spolu při šampaňském a ústřicích do svítání pět krátkých, ale překrásných hodinek, za které se vám již předem dovoluji odvděčit smluvenou skrovnou odměnou.“
Po těchto slovech vytáhl z peněženky velkou, zbrusu novou bankovku, na které svítilo v rozích jasně: 500 R. Mžikem ji vtiskl do její horké, třesoucí se dlaně.
Sevřela dlaň s bankovkou a myšlenka: ,Kožich za sedm set rublů!´ ji tak nesmírně oblažila, že se jí zatočila hlava a že mu mu jako opilá div nepadla do náruče.
Vem to nešť! Prohýří s tím krásným neznámým elegánem v neznámém hnízdě několik hodin a zítra se prvním vlakem vrátí do Moskvy, aby si koupila ten nejnádhernější bobří kožich na světě!“
„Opice jedna, nevěrná!“ vykřikla panímaminka a zaspávala si rukama obě uši, aby nemohla vyslechnout, co dále následovalo... Pan otec ji však honem utěšil.
„Neboj se; o tom, jak se n té stanici poměli, není v novinách ani slovo! Ale zato, jak se měla potom, když se příští den vrátila zase do Moskvy, a v jednom z větších kožišnických tamních závodů si kupovala nádherný bobří kožich za šest set rublů.
Kožišník se nějak bedlivě zahleděl na její pětistorublovou bankovku – šel ke svému psacímu pulpitu, kde nahlížel do nějakých novin, pak zavrtěl hlavou a s nedůvěřivým pohledem cosi šeptal svému knihvedoucímu, který si nato chvatně nasadil čepici a kamsi odběhl.
,Promiňte, milostivá,´ omlouval se kožišník, ,ale ta pětistorublovka se mi zdá jaksi podezřelá. Poslal jsem ji na úřad k prozkoumání.!´
Do naší paničky jako by z čista jasna uhodilo: ,Falešná?!´ vykřikla. ,Ó ten hanebník!´
Šly na ni mrákoty; chtěla na vzduch, ale kožišník ji nepustil, až se vrátil knihvedoucí s detektivem, který milou paní mlynářku bez dlouhých okolků zatknul a dovedl na policjní komisařství. Tam si ji hned vzal tlustý komisař na paškál:
,Od koho jste dostala tu pětistorublovku?´
,Od svého muže!´
,Opravdu?´
,Opravdu!´
,Dobrá, tedy povoláme telegraficky vašeho muže sem a vy zatím zůstanete zde ve vazbě!´
,Pro umučenou hodinu!´ zabědovala na smrt polekaná hříšnice. ,Mého muže sem?! To by byla jeho smrt! Jen to ne,pane komisaři...!´
,Musíme přece zjistit,´ odpověděl komisař, ,odkud k té bankovce přišel...´
, On...on, k ní vůbc nepřišel,´jektala. ,Já ji našla!´
,Našla? Hm, a kdy a kde?´
,Včera večer na nádraží, když jsem chtěla jet domů!´
,A co jste potom dělala, když jste ji našla? Jela jste domů?´
,Ne, zůstala jsem už zde...´koktala a měnila barvu, ,abych si dnes koupila za ni kožich.´
,Měla jste nějakého společníka?´
,Ne.´
,A kde jste nocovala?
Teď byla ubohá mlynářka na skřipci.
,Neznám jméno toho hotelu...´
,Ani ulici?´
,Neznám.´
,Nelžete, paničko,´ spustil na ni komisař zhurta. ,Jde o vážnou věc. Ta pětistorublovka není falečná, ale je...ukradená, pochází z poštovní loupeže. Máme zde její číslo. Proto vám radím, přiznejte se, od koho ji máte, jinak vám hrozí žalář, popřípadě Sibiř!´
,Tohle jí dodalo. Padla na kolena a upřímně se komisaři z celého svého dobrodružství vyznala. A jen pro Boha prosila, aby se o jejím poklesku nedověděl její muž. Zabil by ji prý. Očekávala polomrtvá svůj ortel.
Ale kupodivu: tlustá tcář komisařova se pojednou rozšířila úsměvem, i ty jeho šedivé oči se usmály a on ji téměř s otcovskou dobrotou pozvedl.
,Vy, vy, malá hříšnice! To smlsnutí zapovězeného ovoce se vám mohlo špatně vyplatit! Teď mi však povězte, jak vypadal ten donjuan...´
Musela mu ho popsat dopodrobna od hlavy k patě, až po tu bradavičku pod levým okem, při čemž si komisař ten popis lupiče bedlivě zaznamenával do protokolu.
Potom šel k druhému stolu, rozevřel tam veliké album a vybídl ji, aby si dobře prohlédla podobizny, kterých tam bylo na sta.
,Začněte odzadu,´ poradil jí ještě.
Začala, zobracela asi pět listů a náhle vykřikla. ,To je on!´
,Ah, vida, tedy ten!´zaradoval se komisař. ,Skutečně, bradavice pod levým okem. Ten lump má gusto!´
Když pak podepsala protokol, poklepal jí na rameno a káravě ji napomenul: ,Děkujte,paničko, Hospodinu, že jste tak šťastně vyvázla z osidel! Až lotra dopadnem, budete obeslána ke svědectví proti němu. To bude celý váš zasloužený trest. A teď se vraťte k svému muiži a nehrešte už!´
Zdrcena, bez kožichu a přece poměrně šťastna, odjížděla kající hříšnice z Moskvy k svému lakomému muži.“
„Zavřít ji měli, fiflenu nevěrnou!“ horlil řídící, ale stárek útrpně pokrčil rmeny: „Kdo jste bez hříchu, hoďte po hříšnici kamenem!“
„Měla štěstí, že narazila na tak hodného komisaře, který byl asi také starý hříšník!“ podotkla panímaminka.“ Ale také její muž, mlynář, měl na tom vinu.Při svém bohatství neměl být, starý prďola, ke své mladé ženě tak lakomý. Měl jí taky dopřát trochu radosti!“
„Oh, vždyť jsem si to myslel, že to přece jen svedeš všechno na muže!“ smál se pan otec s s ním celá spolkečnost.
´<div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-41027696939489468542012-01-29T20:39:00.000+01:002012-01-29T20:39:31.721+01:00Na vandru za komínem<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEecT0MIUWcxHlekk_9_Wp4WhE1beVCPP5KkehA_A-6Bre8-xK-vuNUmxa-aCjU_u484AXtjxSBjTyR3AE7ankU5Tw_8mBnDhgJfXcmFGvEeng0UtHh1SfX1deng26l48RQCqsdTPi2RM/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEecT0MIUWcxHlekk_9_Wp4WhE1beVCPP5KkehA_A-6Bre8-xK-vuNUmxa-aCjU_u484AXtjxSBjTyR3AE7ankU5Tw_8mBnDhgJfXcmFGvEeng0UtHh1SfX1deng26l48RQCqsdTPi2RM/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Zase jednou po dlouhých desíti letech svedla rozmarná tetka Náhoda dohromady ty naše dva staré veselé a věrné kamarády z cechu světoběžných krajánků - „Pulce“ a „Sumce“.</div><div align="JUSTIFY">A to na místě zrovna pro ně jako udělaném: v teplé, útulné šalandě zapadlého lužnického klepáče, ve kterém to ještě chodí po starodávnu, kde se za soumraku počíná slízat všechno plavajznické řemeslo a jeho přátelé z obce na milou černou hodinku k veselým šplechtům a mudrování o všem možném i nemožném, a nejraději o zažitých švandách a dobroidružstvích za těch nanicovatých vandrů, ba čím dále tím nanicovatějším světem.</div><div align="JUSTIFY">Už tu byli přes hodinu oba naši krajánci, natažení na kavalcích, roztáčeli svoje desetileté vzpomínky,n co se neviděli, když tu prášek v koutě u kamen začal ladit svoiu harmoniku. „No, tak nám něco zahraj!“ vybídl ho stárek Šantrůček, ale ňákou hodně veselou.“</div>A kluk spustil:<br />
„<i>Měl jsem tě, holka, rád,</i><br />
<i>už tě má kamarád...“</i><br />
<div align="JUSTIFY">I strhl po několika taktech celou šalandu ke zpěvu. Až okna drnčela z té ráznosti, jakou šalanda vyrážela závěrečný verš:</div>„<i>Takovou opici</i><br />
<i>najdu na ulici,</i><br />
<i>měl jsem tě, holka, rád,</i><br />
<i>už tě nechci.“</i><br />
Prosím vás, komupak se někdy nepřitrefil podobný malér v lásce.<br />
<div align="JUSTIFY">Každý si vzpomněl na nějakou tu nevěrnici nebo na některého nevěrného kamaráda soka, který člověku jeho anděla před nosem vyfouk´, a proto ta ráznost ve zpěvu.</div><div align="JUSTIFY">„Ba,“ ozval se krajánek Sumec, „to je snad na světě nejvíc ke vzteku, když kamarád kamarádu závidí holku<b>. </b>O tom bych moh´nejlíp vyprávět, ale škoda řečí. Hrej dál!“</div>„Ne, ne...vypravuj Sumče, vypravuj!“ ozvala se rázem celá zvědavá šalanda.<br />
„Tak mi dejte někdo nacpat.“<br />
Dali mu ochotně, a Sumec, zapáliv si umouněnou porculánku, po několika bafech rozvázal.<br />
<div align="JUSTIFY">„Pro falešného kamaráda jsem nastoupil svůj první vandr do světa, jako ho snad z vás nenastoupil ještě nikdo.<b> </b>Všichni jste jistě odcházeli z místa dveřmi, že?“</div>„No bodejť oknem!“ smál se kdekdo!“<br />
„Hleďte, ale já šel z dobrého místa na vandr komínem!“<br />
„Hahaha, komínem?“ divili se všichni.<br />
<div align="JUSTIFY">„A jak to, u čerta?“ potřásal svou šedivou hlavou zkušený sekerník Tříska i přisedl si honem na kavalec blíž k Sumci, aby mu neušlo ani slovo.</div><div align="JUSTIFY">„Nu, jak! Mládkoval jsem tehdá na takovém šumavském drnkáči pod Boubínem, kde bylo v létě krásně, ale v zimě jako na Siberii. A tu z dlouhé chvíle kutíval jsem po domácnosti, všelicos paňmamince pospravil a kde se co dalo, smls´, jen aby ušel člověku čas.</div><div align="JUSTIFY">Pan otec vězel skoro pořád ve včelíně anebo dělal klece. Takový starý bručoun. Dobrého slova ani pohledu nikomu nedal. Ale zato měl dceru, Toničku, a pane, to byla holčina jako cibulička, jako jablíčko k nakousnutí.</div><div align="JUSTIFY">Rozumí se, že jsem byl po ní celý blázen, prosím vás, vždyť mi bylo jedva něco přes dvacet let, a ona taky si ráda se mnou promluvila za větrem: avšak staří ji hlídali přede mnou jako před zlodějem.</div><div align="JUSTIFY">,To vám říkám, mládku,´ varovala mne ob den paňmáma,.ať se mi s Tončou nezačínáte, sice vás táta hodí pod kola, a já vás tam ještě přimáčnu. To tak, sedmnáctileté žábě plést hlavu!´</div><div align="JUSTIFY">Ale dejte zamilovanému bláznu rozum. Ona pletla hlavu mně a já jí, až jsme je měli přes zimu oba dva hodně popletené, když se zas otevřela práce, a přišel pilař Vrána, chlapisko jako hora, jenže od neštovic zďobaný a kulhavý.</div><div align="JUSTIFY">Proto mi ani ve snu nenapadlo, že by mne moh´ u Tomči vypíchnout, také jsme se brzy stali dobrými kamarády. Já se tužil ve mlejnici, on na pile o stošest a Tonča, jak se mi zdálo, si ho vůbec nevšímala. Posmívala se mu, že „šel proti kroupám“.</div><div align="JUSTIFY">Ale čert nikdy nespí. Zato on si začal všímat tím víc jí a když zmerčil, že mi ona dává přednost, začal žárlit jako zamilovaný kocour a my měli peklo. Jestli nás dříve hlídali staří, teď k nim přibyl ještě Vrána a chvilky nám nedopřál, kujón.</div><div align="JUSTIFY">Viděl od pily na vrata k mlejnici, a jak se tam Tonča šustla, už tam měl taky co hledat a zahlížel na nás jako ostříž na holuby.“</div>„Tak jste ho měl jednoduše z mlejnice vyhodit!“<br />
<div align="JUSTIFY">„To bych ho teprve na sebe nasadil; ale vyzráli jsme na něj jinak. Vedle kuchyně, v níž paňmaminka vařila, byla ještě tak zvaná černá kuchyň; takový tmavý kutloch, bez oken a v něm starodávné ohniště, ve kterém se však nevařilo, leda voda na prádlo. Používalo se té díry jen k prádlu,i byly tam tedy necky, škopky, pazdeří a dříví a takové harampádí. Dveře do té černé kuchyně se zavíraly jen zvenčí na petlici … inu a tam jsme se s Tončou slízali. Jak byla petlice spuštěná ze skoby, bylo to pro mne znamení, že Tonča je tam!</div>Skok, dva skoky, až jsem tam byl taky.<br />
<div align="JUSTIFY">Rozumí se, vždy jen na pár minut, na pár hubiček, a už jsme zas museli vyklouznout, aby nás nikdo nepostih´. Nestálo to věčně za ten strach, ale lepší něco než nic. Čert však nikdy nespí, a každému džbánku se jednou utrhne ucho. </div><div align="JUSTIFY">Kdysi mne ten kujón Vrána přece jen musel zahlédnout, jak jsem tam vklouzl; zkrátka dobře, jak si v té černé kuchyňce kradem zase tu šťastnou chvílku zapovězených hubiček, pojednou to zvenčí zašramotilo na dveřích a někdo nás zamknul na petlici...!</div>Co teď?<br />
Byli jsme v pasti!<br />
<div align="JUSTIFY">Tonča, chudák, trnula ouzkostí a ve mně ovšem byla taky malý dušička. Rozhlédl jsem se, kam bych se ukryl, ono však nic, než to ohniště.</div>,Víš co, Tončo,´ napadlo mne, já vlezu do komína a ty bouchej na dveře, ať ti otevřou. Hodně hubuj, kdo tě to tam zavřel, a potom, až to bude možné,mne pusť šikovně ven.“<br />
Jiné rady a pomoci nebylo.<br />
<div align="JUSTIFY">Hop tedy na ohniště a šátral jsem se vzhůru jako kominík do komína; když jsem byl asi dva sáhy vysoko, Tonča začalo bušit na dveře. Po chvíli jsem zaslechl kroky, hlasy, křik...otevřeli jí chudince a mně se odlehčilo.</div><div align="JUSTIFY">Visel jsem v komíně jako netopýr, a hmatal nohou, rukou po nějaké štěrbině nebo vysedlé cihle, abych se o ni opřel a trochu si pohověl. Jinak bych to byl dlouho nevydržel. Zdálo se mi, že to trvá půl věčnosti, když opět vrzly dveře a někdo šátral po kuchyni.</div><div align="JUSTIFY">Už jsem chtěl zavolat: ,Toničko!´, ale moudře jsem to spolkl, neboť kdo ví, není-li to stará, nebo pan otec, nebo naposled...</div>Však neměl jsem pokdy dlouho dumat.<br />
Najednou se pode mnou na ohništi rozsvítilo a mžikem to hořelo! Jako když zapálí pazdeří.“<br />
„Hahaha, tak vás chtěli za živa udit?“<br />
„Nebo jako lišku vykouřit z doupěte!“ smáli se kamarádi jeden před druhého.<br />
<div align="JUSTIFY">„Vám je do smíchu, ale mně tenkrát bylo spíš do všeho jiného,“ odlehčil si Sumec. „Co dělat? Nic jiného než honem šupity vzhůru komínem jako nejčilejší kominík a dostat se na zdravý vzduch. V minutě jsem již vystrkoval hlavu z komína, vzepřel jsem se a hup na hřeben střechy. Jak jsem se však kouknul dolů, zatajil se ve mně dech hůř, než v tom komíně. Neboť dole vám stíl pan otec s panímámou a hrozili mi zaťatými pěstmi a za nimi se chechtal Vrána jako Jidáš. Ano, vypadal jsem k smíchu, jako kropenatá šelma, půl plavajzníka a půl kominíka, ale kdo tím byl vinen nežli on, špatenka, duše černá, ďábelský zrádce, pes! Vytrhl jsem ze vzteku tašku ze střechy a mrštil jí po něm. Jen tak tak uhnul! Pak mi podali žebřík a vandrbuch, a za hodinu jsem dával své lásce adie!Nikdo mne na tom drnkáči už nikdo nezahlíd.“</div><div align="JUSTIFY">„Ale zato já jsem tam po letech zapad!“ ozval se kamarád Pulec, „a domluvili jsme se. Mám ti vyřídit pozdravení od Vrány, který je tam mlynářem, a od jeho panímámy, která slavila právě svátek Toničky, ale ne tuze vesele. Pár buchet a trochu culifindy, to bylo vše. Mají asi pět dětí a vede se jim tak tak. Nejstarší kluk půjde letos do učení. Chce být... kominíkem.“</div><div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-90503369462970896722012-01-19T17:42:00.000+01:002012-01-19T17:42:20.192+01:00Dostali ho!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCJ8sLou2RS2bzbVaiNmYrhR_cRC0tjBoiHu2kDu8EkeKgyYHXn_TIk_9SibYYj3Zua9oUSWKg7KG3jUxqPk01HXZ9YaIzMdpKMCqHVGy6K4Er7HkWjL3QbHuykEs02X59OYQKJ6UU8qI/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCJ8sLou2RS2bzbVaiNmYrhR_cRC0tjBoiHu2kDu8EkeKgyYHXn_TIk_9SibYYj3Zua9oUSWKg7KG3jUxqPk01HXZ9YaIzMdpKMCqHVGy6K4Er7HkWjL3QbHuykEs02X59OYQKJ6UU8qI/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Na příleském už před hodnou chvílí zarazili, ale starému samomleči Cakulejdovi se pořád ještě nechtělo s jeho troškou ze mlýna.</div><div align="JUSTIFY">A bodejť by se chtělo, když mu zrovna zavoněly kolem nosu pečené brambory, které nesla, vrchovatou mísu, děvečka do šalandy chase k večeři.</div><div align="JUSTIFY">Kmotr Cakulejda takto bramborům v mundúru, ani šťouchaným mnoho neudělal, ale zato pro pečený brambor by se byl utloukl.</div>Nechal tedy naloženou forku forkou a šup do milé šalandy.<br />
<div align="JUSTIFY">„Jářku, jsou moučné?“ zeptal se a beze všech cavyků si hned vybral z mísy největší a pěstí jej na stole rozkřís´, jen to chřuplo.</div>„Namoutě, jen se rozsejpá!“ liboval si a už usedal bez pobízení, aby si brambor vyfoukal.<br />
<div align="JUSTIFY">Chasníci se koukali druh na druha, usmáli se, načež stárek Pálený hned poroučel práškovi: „Prostří přece našemu vzácnému hostu, jak se sluší a patří, ať o nás neřekne, že neznáme moresy.“</div><div align="JUSTIFY">A již roztahoval staré noviny, které rozestřel před Cakulejdou jako ubrus, zatím co prášek přinesl uražený talíř se starou kudlou.</div>„Ale, ale, jaképak orace kvůli bramboru,“ upejpal se mile překvapený kmotr.<br />
<div align="JUSTIFY">„To není kvůli bramboru, to je kvůli vám!“lichotil škudlovi stárek potutelně dál. „Však my dobře víme, co to znamená, proč jste se pozval na naši hubenou večeři! Že vám nejde o ten brambor čili zemák, nýbrž...o veselou zábavu mezi námi, tou chudou, ale poctivou mlynářskou chasou, kteréž chcete jako pravý český zeman jednou dát nějaké bene!“</div>Cakulejda otevřel hubu a vypouli oči jako u vyjevení.<br />
<div align="JUSTIFY">Stárek Pálený však řečnil slavnostně dál: „Viděl jsem vám to už celé odpoledne na nose, že nás dnes večer hodláte překvapit a ten soudek ležáku, který jste koupil v pivovaru, že nepovezete domů, třebaže jste jej dal naoko naložit na vůz, nýbrž chcete jej s námi ve zdraví vypít, čemuž naše hřímavé nazdar!“</div><div align="JUSTIFY">„Výborně! Výborně!“ tleskala rázem rozveselená šalanda a než se zkoprnělý strýc Cakulejda vzpamatoval ze svého leknutí a než ze sebe stačil vypravit. „To se mýlíte, to je omyl, to vezu domů na posvícení!“ už byl soudek zde a už se k němu přitočil čilý krajánek Roztočil s mládkem Fajfrem a jako nejobratnější výčepní ho v mžiku narazili a stáčeli do desaterých džbánků, zatím co stárek přikládal na talíř zuřícímu Cakulejdovi pro udobření nejpěkněji upečené brambory.</div>„Zloději! Petrovští! To pivo mi zaplatíte!“ křičel Cakulejda, jako by ho brali na vidle.<br />
Vtom se otevřely dveře a v nich se objevil červený nos a pod ním zrzavé kníry, jako veverčí ocásky. Hajný Štětina...ten tu ke všemi ještě scházel!<br />
„Aj, to je nějaká traktace!“ žasl, jedva dovřel dveře. „Copak to slavíme?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Padesáté narozeniny našeho hosta a hostitele pana Cakulejdy!“poučil ho mrkaje stárek.</div><div align="JUSTIFY">„Ah!“ šoural se hajný s nejpřívětivějším úsměvem k dopálenému Cakulejdovi. „Tož přijměte od starého jalovce upřímnou gratulaci...“ </div><div align="JUSTIFY">„Ale vždyť to není žádná pravda, vždyť je to samý šizunk, vždyť mě ta banda plavejznická napálila!“ repetil Cakulejda a ukazoval zuřivě na stárka. „Tuhle ten špicovaný, na obě strany broušený oškrt!“</div><div align="JUSTIFY">„Hned se dovtípil,“ vpadl stárek, „že se k nám churým mlynářským soused Cakulejda jen tak pro nic za nic nepozval na brambory, ale že nás sám chce počastovat a poněvadž loni tou dobou říkával, že už za rok uvidí taky Abrhama...“</div><div align="JUSTIFY">„Já že něco takového říkal?“ zapíral Cakulejda, ale marně, neboť ihned celá šalanda, krom jediného krajánka Roztočila, stárkovi svědčila.</div>„Ano, ano, je tomu právě rok, víte, jak jsme Potrhlíkovi odšoupli tu studnu...“<br />
<div align="JUSTIFY">Jak byl dopálen, však při té vzpomínce se nemohl Cakulejda zdržet smíchu. Provedl totiž sám záblatskému ševci Potrhlíkovi tenkrát povedený kousek, a to se stárkem dohromady. Proto byl teď Cakulejda tak odzbrojen, že jen cosi zavrčel skrze zuby a raději se honem pustil do své hromady bramborů a do napěněné sklenice svého posvíceneckého ležáku.</div><div align="JUSTIFY">„Studni odšoupnout,“ divil se starý hajný, „pane, to je kumšt. To bych se na mou duši sám rád naučil.“</div>„To jsem taky ještě jakživ neslyšel,“ ozval se světa znalý krajánek.<br />
A tak žádná pomoc,muselo to prasknout.<br />
„Víte jistě všichni, co je to hádavá opice?“ začal stárek, utíraje si pivní pěnu s knírů.<br />
„Bodejť bychom to nevěděli!“smála se celá šalanda sborem. „Pěkná mrcha.“<br />
<div align="JUSTIFY">„No, a takovou mívá o svém kvartále zpravidla Potrhlík, soused Cakulejdův v Záblatí. Musí a musí se přít, třeba o kozí chlup, a to až do krve. Rok mu vrtalo pořád hlavou, zdali je to pravda, že se země točí? Jak prý by to mohlo být, aby se věčně točila a nikdy nezastavila a potom...vždyť to nikdo nepozoroval. Soused Cakulejda mu to dobře vysvětloval, že se točí přes noc, když spíme, ale on ne a ne: že prý to vyzkoumal minulou noc, když nemohl usnout, že se země nepohne ani o coul a o čem se jednou na vlastní oči přesvědčí, to si nedá nikým vymluvit.“</div>,A jak jste to vyzkoumal?´ dotírali jsme na něho.<br />
<div align="JUSTIFY">,Touhletou holí,´ poučoval nás. ,Tou jsem si zvečera změřil na fous, jak je moje studna ve dvorku vzdálena od prasečího chlívku, který stojí od ní na západ, a pak zase od plůtku k Cakulejdově zahradě, který od ní stojí na východ. Od prasečího chlívku ke studni jsem naměřil na fous osm těchto mých holí, od studny k plůtku pět a půl. To pak dá rozum: kdyby se země přes noc točila od západu k východu, musela by po půlnoci být studna od chlívku o kus dál a k půlku blíž. Já však nelenil, vstal o půlnoci a měřil. A co myslíte? Ani o coul nebyla studna dál. Vstal jsem o druhé, o třetí a zase měřil, nic naplat... pořád osm a pět a půl!´</div><div align="JUSTIFY">,Ale kdo ví, jak jste měřil?´ škádlili jsme ho. ,To jste měl asi trochu v hlavě, nebo jste byl rozespalý.´</div>,Nic v hlavě, nic rozespalý,´ přel se však Potrhlík, až nás všechno bolelo od smíchu.<br />
<div align="JUSTIFY">I povyšli jsme s Cakulejdou ven a tu nám oběma jednou ranou napadlo, že bychom měli tomu potrhlému ševci tu jeho matematiku nějak poplést.</div>,Já mu uříznu kousek té hole,´ řekl jsem.<br />
<div align="JUSTIFY">,A já... kdybych měl koho domů poslat,´ pravil tuhle přítel Cakulejda, ,já bych mu teptve popletl Filipa.´</div>,A jak?´<br />
<div align="JUSTIFY">,No, dal bych ten jeho prohnilý plůtek odšoupnout asi o loket do jeho dvorka: to by byla potom podívaná na ševce, až by se nemohl doměřit.´</div>Umluveno, dojednáno. Za chvíli jsme vyfoukli nepozorovaně Potrhlíkovi hůl a uřízli ji na pile asi o tři coule – a prášek zatím klusal s keserem do Záblatí, kde s Cakulejdovými kluky vytrhli a pošoupli plaňkový plůtek o dobrý loket do ševcova dvora.<br />
<div align="JUSTIFY">Mezitím jsme zdržovali rozpařeného Potrhlíka veselou zábavou, vypravováním všech možných i nemožných taškařic hodně přes půlnoc, načež jsme mu nabídli, že ho doprovodíme domů, abychom se o pravdivosti jeho důkazu přesvědčili u samotné studně.</div>,To bych sám rád! Tak pojďme,kamarádi,´ radoval se.<br />
<div align="JUSTIFY">Ale jak jsme vyšli, začal vrávorat... Patrně taky pro tu zkrácenou hůl, ale že jich vypil patnáct, ani nezpozoroval to zkrácení, nýbrž zavěsil se do nás a otravoval nás celou cestu stále jen tím svým neomylným důkazem, že země stojí jako pařez.</div>,Vsaďme se o zlatku! Platí?´<br />
,Platí!´<br />
Konečně jsme se dokodrcali na jeho dvorek.<br />
<div align="JUSTIFY">Měsíc svítil jako rybí oko. Potrhlík si klekl u svého prasečího chlívku na zem, narazil si čepici do týla a počal svou holí měřit ke chlívku.</div><div align="JUSTIFY">Měří a počítá: ,Jedna, dvě, třetí, čtvrtá, pátá, šestá, sedmá, osmá...´ Co to? Chyba! Ke studni scházelo ještě dobře půl lokte!</div>,To jsem blázen!´ bručel a začal měřit zpět ke chlívku.<br />
Nic naplat, pořád scházelo půl lokte.<br />
Potřásl hlavou a pravil: ,To jsem blázen! Ale počkejte! Teď´to změříme od studny k plotu. Tam bylo na fous pět a půl hole.´<br />
Zase počítal: , Jedna, dvě, tři, čtyři...´ale u páté se pojednou zarazil. Byl u samého plotu!<br />
,Hrom do štoudve, tady je zase studna o půl lokte blíž k plotu!´ žasl.<br />
<div align="JUSTIFY">,To je zcela v pořádku,´ propukli jsme oba v hlasitý smích. ,Země se otočila, zatím co jsme se o ni hádali, o půl lokte k východu!´</div>,To není možné!´ přel se Potrhlík celý zmatený a dal se znovu do měření.<br />
,Prohrál jste, mistře! Prohrál!!!´ zvolali jsme hlasitě.<br />
Vtom se však rozlítly dveře u chalupy a v nich jako furie paní mistrová.<br />
<div align="JUSTIFY">,To, už jsi zase prohrál?! I ty jeden flamendře karbanická,´ spustila na zdrceného muže, i rozehnala se zuřivě po jeho holi.</div><div align="JUSTIFY">My, ovšem na další legraci, rozumí se, nečekali, nýbrž vzali roha a za tím rohem jsme poslouchali, jak chudákovi měřila! Pane, ta mu jich naměřila do chalupy!“</div>Teď i Cakulejda se nadobro rozesmál a soudek žil, až dozvonil, amen. Dostali jsme ho!<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div><br />
<br />
<br />
</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-23469464751381332122012-01-16T20:10:00.000+01:002012-01-16T20:10:17.224+01:00"V tom lásky plání..."<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvOcGvXNSWT_YCZJQ8rIFmbzTAUBtZwPhbaXV_9o2gOpbBr27e1sqF2syop1KswYz-uryu7CvErB6bnjKacy-TmqoCCPwfoeheO3KeMMJORKujoj_wQ6ltfqB8N97J6dBESuZHedKcghI/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvOcGvXNSWT_YCZJQ8rIFmbzTAUBtZwPhbaXV_9o2gOpbBr27e1sqF2syop1KswYz-uryu7CvErB6bnjKacy-TmqoCCPwfoeheO3KeMMJORKujoj_wQ6ltfqB8N97J6dBESuZHedKcghI/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">„No tohle zase už nic neříkám!“ propukla paňmaminka v hlasitý smích a pustila, v nichž právě četla, do klína.</div>„Co tam máš?“ ptal se pan otec Příhoda zvědavě.<br />
<div align="JUSTIFY">„A to snad ani není možné, to bude jen ňáká masopustní legrace,“ mínila paňmaminka, i přečetla z novin nahlas tento inzerát:</div>„<i>Onu dámu, s níž jsem se na rolnickém plesu v Berouně při volence zasnoubil, žádám laskavě, aby mi snažně sdělila své jméno a svou adresu pod značnou: Volenka, poste restante Smíchov“</i><br />
<div align="JUSTIFY">„Hahaha, no to byl jistě nějaký poblázněný studentík,“ smál se pan otec, „chudákovi se tím náhlým štěstím asi zatočila hlava jako běhoun, takže se zapomněl zeptat, jak se anděl jmenuje.“</div><div align="JUSTIFY">„Anebo nějaký pětigrošový vrták, z něhož se kterás povedená Mařenka ztropila důkladně blázna,“poznamenal světa zkušený stárek Slavíček.</div><div align="JUSTIFY">„Ale dovol,“ odporoval mu mládek Trnka; „zasnoubit se s holkou a nezeptat se jí ani, jak ji říkají – zdali Kačka nebo Barča, to mi nejde do hlavy.“</div><div align="JUSTIFY">„No, no,“ ozval se od druhého konce stolu čtyřicátník, snědý, ramenatý a černovlasý jako Bosňák, kterému se smávali, že ho cikáni někde ve mlýně pohodili za koš, poněvadž opravdu z té bílé mlynářské plandy jeho černá hlava koukala jako blecha z mléka.</div><div align="JUSTIFY">Byl to sekerník Hlavatý, „zkažený student“ - za mládí zapálený divadelní ochotník a miláček žen. Teď však už jen karet a – lutrie milovný „bratr mazavka“.</div><div align="JUSTIFY">„No, no,,“ ozval se tedy Hlavatý proti kamarádu mládkovi, „jen se nedělej tak chytrým, copak neztratí každý mladý ťuhýk hlavu, když se znenadání zakouká do hezké, rozkošné diblice? Jen si vzpomeň, tenkrát na Národopisné, jak se nám samotným vedlo s těmi růžovými dvojčátky! Zrovna tak pitomě!“</div><div align="JUSTIFY">Zraky všech se obrátily na mládka, který se rozpačitě usmíval, sahaje honem po naplněné sklenici, aby do její pěny schoval nos, jako schovává pštros hlavu do písku.</div><div align="JUSTIFY">To bylo něco pro veselou panímaminku. Honem podávala sekerníkovi přes stůl džbán, aby si dolil, a pobízela ho, aby dal tu příhodu z Národopisné „do placu“.</div>„Jen se opovaž!“ zakřikoval ho Trnka.<br />
Ale rozumí se, nadarmo!<br />
<div align="JUSTIFY">„Přání naší vzácné panímaminky je mi rozkazem,“ uklonil se Hlavatý jako na divadle a nedbaje mrkání mládkova, po malém doušku vzpomínal:</div><div align="JUSTIFY">„Byli jsme tehda -vždyť je tomu už přes dvanáct let- ještě dost mladí zající, tak na ženitbu akorát. Oba jsme se vyučili v jednom mlýně; osud nás arci rozvál do světa, daleko od sebe, ale mi si zůstali pořád věrni a dopisovali si z každé štace jako dva milenci. Většinou samý nářek na tu vezdejší psotu života, která nikdy nezahálí a držívá se mlynářsských více než prachy.</div><div align="JUSTIFY">Oba jsme dospěli k názoru, že se psoty nezbavíme, dokud aspoň jednoho z nás nepotká štěstí, buď v podobě bohaté nevěsty anebo terna. Ale poněvadž ty bohaté nevěsty za našich časů na chudé mlynářské chasníky zrovna tak špatně berou jako parny na česnek, dospěli jsme k dalšímu názoru, že musíme nejdříve udělat terno.</div><div align="JUSTIFY">Tuhle kamarád Trnka pak měl jednou živý sen. Zdálo se mu o nebožtíku tatíkovi, že psal ve mlejnici na trám numera 4, 9, 19. Tak jsme je tedy začali vytrvale sázet: já na Brno, on na Prahu, kde tehda pracoval na Šítkových mlýnech. Bylo ujednáno, ať vyhraje z nás jeden nebo druhý, že se o výhru bratrsky rozdělíme.</div><div align="JUSTIFY">Tak jsme sázeli už tři léta – zanesli do té lotynky posledné groš, ale Fortuna si z nás dělala jen dobrý den. Jednou vyšlo to, jindy ono a z našich čísel, ale všechna tři pohromadě nikdy.</div><div align="JUSTIFY">Mládkoval jsem tenkrát na malém drnkáči na Slaném potoce, kde toho po čertech málo zbylo za lubem, a tak jsem jednoho tahu už neměl ani ty dva šestáky na terno. ,Vsadíš tedy pouhé ambo solo za patnáct krejcarů,´ rozhodl jsem se, napsal si svá čísla na tři papírky, svinul je do čepice a dal klukovi práškovi dvě z nich vytáhnout. Vytáh´ 4 a 19 i sypal jsem s nimi do kolektury. A co byste neřekli?</div><div align="JUSTIFY">V sobotu bylo mé ambo venku. Vyhrál jsem dvě stě dvacet zlatých! Zavejsk´ jsem si a vyhodil čepici do stropu v první chvíli, ale pak jsem začal uvažovat.</div><div align="JUSTIFY">,Co s nimi? Rozdělíme-li výhru, přijde na každého z nás sto deset zlatých. To nestačí ani na pachtování větrníku. A tak víš co?´ dopsal jsem kamarádu Trnkovi ještě téhož večera. ,Sekneme s dřinou a uděláme si za ně pospolu pár veselých dnů.´</div><div align="JUSTIFY">,Sláva!´ přišla Trnkova odpověď obratem poštou. ,Souhlasím všemi čtyřmi. Přijeď do Prahy na výstavu, je krásná. Vyparádíme se na ni, že bude Praha na nás koukat!´</div><div align="JUSTIFY">Trnkův nápad se mi zalíbil. Hned jsem dal výpověď a za tři neděle už jsme kolendrovali spolu s Trnkou po naší nádherné Národopisné, vystrojeni jako dva kavalíři.</div><div align="JUSTIFY">Šaty podle nejnovější módy, stříbrné hodinky s pozlacenými řetízky, prstýnky a náprsní jehlice s Cleyovými diamanty a každý padesátku v portmonce.“</div>„Tedy polovic svého jměni jste vydali za parádu?!“ žasla paňmaminka. „A potom že my ženské si na ni potrpíme.“<br />
<div align="JUSTIFY">„Ale zato ten dojem, jaký jsme dělali,“ hyzdil se mládek, „viď, Hlaváči, jak se ženské po nás ohlížely. A jaké dámy!“</div><div align="JUSTIFY">„No a potom to naše štěstí s těmi dvojčaty!“ chlubně dodal sekerník Hlavatý. „To stálo za celé jmění.“</div>„Bych řek´. Prosím tě,přestaň!“ bručel mládek, už zase jako zpražený oukropek.<br />
<div align="JUSTIFY">„Ne, ne, právě to chceme slyšet,“ pobízela tím více panímaminka sekerníka a honem mu zase dolévala čerstvého.</div><div align="JUSTIFY">„Jak víte, byla na Národopisné Česká vesnice a v ní starý český mlýnek – provedený věrně podle skutečnosti do nejmenších podrobností. Rozumí se samo sebou, že nás ten mlejnek k sobě denně táhl a že jsme měli švandu z toho, když jsme pozorovali Pražáky a Pražačky, když jim starý plavejzník všechny ty verky na veverky předváděl. Rozumí se také samo sebou, že my se k řemelu ani dost málo nehlásili, nýbrž jako praví kavalíři jen se pořád oprašovali a pozorovali slečinky, až jsme pojednou oba dva zároveň zůstali jako u vyjevení. Za košem se smály dvě holky jako dva obrázky. Jedna blond, druhá kaštanová, obě ve stejných nebemodrých šatičkách, jedna hezčí než druhá. Za jejich růžovými klobouky usmívala se pak jako zapadající sluníčko zarudlá, opálená bodrá tvář jejich tatíka, patrně venkovana, statkáře, a to podle všeho hodně zazobaného. Rázem jsme šťouchli druh druha:</div><div align="JUSTIFY">,To jsou holky, co?´ A už jsme se jich nepustili. V turnovské chalupě jsme se s nimi dali do řeči, já se starým, Trnka s děvčaty – a jedva byla známost zadělána, už starý dostal žízeň a ptal se nás, kde je zde ,to nejlepší´. Ochotně jsme mu je pomáhali hledat, až jsme se uvelebili u Choděry na plzeňské, které ho, jak se napil, přivedlo k vytržení.</div>,Pane, tu je krásně,´ liboval si, ,odtud se nehnem.´<br />
<div align="JUSTIFY">Děvčatům zase vjela do nohou hudba, skoro na seslích nadskakovaly a veselost jim jen hrála v očích i tvářičkách. Nám pak už dokonce bylo jako v ráji. Trnka mne představil jako technika-stavitele, já jeho jako bankovního úředníka. </div><div align="JUSTIFY">,A my jsme od nás, kde se, kde se řípě daří,´ představil se nám zkrátka jejich rozveselený tatík; nepověděl nám ani jméno okresu, neřku obce, ani své jméno. Jen z řeči děvčat jsme vystihli, že té blonďaté říkají Týnča a té kaštanové Milča, a maminku že nechali tentokrát doma s Ferdou a Jeníkem, kteří prý asi vzpomínají.</div><div align="JUSTIFY">Bavili jsme se tak znamenitě, jako bychom se znali odjakživa .Jeden prášil víc než druhý a byli jsme přesvědčeni, že jsou holky do nás právě tak celé pryč, jako my byli do nich.</div><div align="JUSTIFY">Tak nám to uběhlo, že jsme byli překvapeni večerem, kdy se muselo jít k fontáně. A tu -když fontána vyzářila, hudba spustila Kde domov můj? A tisíc tisíců lidí začalo zpívat, tu jsme byli tak uchváceni, že jsme dívkám tiskli ruce a nemohli se s nimi rozloučit.</div>,Zítra nashledanou,´ žádali jsme dojatého pantátu, ,ve dvě odpoledne před průmyslovým palácem.´<br />
,Holenkové, tou dobou musíme už být doma,´ vzpouzel se; než děvčata žadonila s námi s mrkala na nás, abychom jim pomáhali: a tak se konečně zdálo, že naše společné ,oremus´ starého obměkčilo.<br />
,To bychom museli ještě dnes mamince psát, aby nás nečekala!´<br />
Těmito slovy se s námi rozloučil.<br />
<div align="JUSTIFY">Ale když jsme na druhý den přišli na výstavu a před průmyslovým palácem vystáli celý dolík, zpropadený neznámý pantáta se svými dceruškami nepřišel. A my pro ně nakoupili všelijaké pěkné dárečky za pětku!“</div>„A nikdy jste je už nespatřili?“ vyzvídala dychtivě paňmaminka.<br />
<div align="JUSTIFY">„Nikdy. Celý týden jsme byli denně na výstavě, prohledali ji křížem krážem, ale po našich ideálech v nebemodrých šatečkách ani památky. Ulítly nám, jako vylítali ty naše pětičky a zlatičky, až jsme si jednoho smutného jitra řekli:</div><div align="JUSTIFY">,Kamaráde, žádná pomoc než jediná: zastavárna.´ Nejdříve tam putovaly šperky, pak hodinky, pak černé šaty a za čtrnáct dní na to dali jsme se sami na pouť, ne však do amtu, nýbrž ve svých plátěnkách s ranci na zádech, jako dva krajánkové, do širé vlasti.</div><div align="JUSTIFY">Potulovali jsme se tak měsíc, až jsme zapadli do jednoho většího mlýna na Jizeře. Pan otec nebyl doma, ani paňmaminka, odjeli prý do sousední obce k zeťům.,Mají tam dvě dcery nedávno provdané´- vykládal nám stárek – a nepřijdou prý až pozdě večer. Ulehli jsme tedy cestou utrmáceni hned po večeři a brzy usnuli. Z prvního spaní nás však probudil štěkot hafana a hrkot kočáru, který zarazil před mlýnem, zrovna pod oknem, u něhož jsme spali. Nedzvedl jsem hlavu, vykoukl oknem, a co vidím: Ten pantáta z výstavy pomáhá paňmamince z kočáru! Zář lucerny mii ho zcela jasně dala poznat.</div>Zůstal jsem jako zkoprnělý. Zatřepal jsem Trnkou a šeptal mu vyděšeně co jsem spatřil. Vtom vešel pan otec do šalandy, ale jen nakouk´ a vida, že spíme, hned zase odešel.<br />
<div align="JUSTIFY">A my příštího jitra co nejranněji hup z kavalců a bez snídaně jsme putovali o mlýn dál.“</div><div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div><br />
<br />
<br />
<br />
</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-36635377058838758722012-01-06T15:15:00.000+01:002012-01-06T15:15:17.442+01:00Sháněl staré bubny<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDz8UVh5MpDrpCRfLuhNycUUuRrtQCo8CQuGOXJkwE3Drzp9eBynfPoxy4FWAcwB_bdOK6Iew22pnb2rOzSg1nTh8E352RqgTJm5xAMzx7CbCg4DLKjBZHd5ea9HPnJN1bdCp96FQgdwE/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDz8UVh5MpDrpCRfLuhNycUUuRrtQCo8CQuGOXJkwE3Drzp9eBynfPoxy4FWAcwB_bdOK6Iew22pnb2rOzSg1nTh8E352RqgTJm5xAMzx7CbCg4DLKjBZHd5ea9HPnJN1bdCp96FQgdwE/s200/Karel_Tuma.jpg" width="166" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2>Letní prázdniny, po ránu v jihočeské dědině, která vyrůstala polehoučku na městys. Po návsi, kterou měnili v náměstí, se ubírala k řece panička s pejskem.<br />
<div align="JUSTIFY">„Aj, aj, jaká to vzácná návštěva k nám do mlýna!“ vítal pan otec z kopáčovského klepáče na vyšlapaném prahu své mlejnice slečnu Frónynku z fary, buclatou osůbku nepřiznaného kanonického stáří, ale vždy ještě k světu, která byla ustrojena po městsku, avšak nevyfintěna a bez klobouku, už z daleka se libě usmívala a nyní se docela rozesmála:</div><div align="JUSTIFY">„Viďte, to abyste zbořili kamna. Přicházím jako parlamentářka. Přijel k nám host, milostpánův vzdálený bratranec, bývalý vrchnostenský vychovatel na penzi, dá si říkat konzervátor, někde od Klatov, a ten hrozně rád ryby! Nejraději candáty nebo štiky. Už dva dny o ně škemrá. Můžete si pomyslit moje rozpaky! Milostpán, co je mezi vámi a farou ta politická mrzutost, vás nechce požádat ani o bělici a kde já ubohá se mám dobrat štiky nebo candáta! Avšak řekla jsem si, co je mi po těch mužských rozbrojích, mne pan otec vždy míval rád, tak se nebudu nikoho ptát a doskočím si k němu sama. Viďte, že budete mít pro mne nějakou menší štiku nebo většího candáta?“</div><div align="JUSTIFY">Náš pan otec Kmínek, starý dobrák od kosti, se sice trochu zakabonil, poštáral se v dýmce, nu, odepřít kajícné prosby nedovedl.</div><div align="JUSTIFY">„No, vám k vůli na něco políčím,“ odpověděl, „ale jen kvůli vám! Snad do zítřka štiku dostanu. A ouhoř by to nemohl být?“</div><div align="JUSTIFY">„Ale bože,“ zaplesala slečna Frónynka, „ať je to cokoliv, jen když tomu starému bláznu budu moci posloužit v pátek rybou.“</div>„Starému bláznu?“podivil se pan otec.<br />
„No, jak mu jinak říci; víte proč cestuje po Čechách? Hledá staré bubny.“<br />
„Staré...bubny?“ propukl pan otec v smích. „A k čemu?“<br />
<div align="JUSTIFY">„To se ho zeptejte. Prý kvůli jejich kůži. Nevím,co s ní dělá. Zdali ji máčí nebo vaří, peče nebo smaží nebo co? Ale shání staré bubny, kde jen může, po zámcích, po půdách, po kruchtách, u policajtů i komediantů, no kdyby věděl, že nějaký máte...“</div>„Náhodou mám ve mlýně, a to pořádný. Jenže se mu, myslím, nehodí.“<br />
„I hodí, pane otče. Jen se zmínit, máte ho zde, starého blázna, na krku.“<br />
<div align="JUSTIFY">„Nic se mu nezmiňujte. Můj buben pro něho není. On hledá a sbírá nejspíš staré pergameny; doufá, že ta kůže bubnů může být na rubu popsána, to budou ty myší! Ponechte to náhodě, slečno Frónynko, snad se spolu seznámíme v hospodě.“</div>„Však už má po hospodě trhání, a moc ho mrzí, že náš milostpán, co povstaly ty různice a hněvy v obci, nechodí do společnosti. A sám by nerad.“<br />
„Tak mu pošeptejte, jen aby přišel, že rádi takového učeného pán mezi sebou přivítáme.“<br />
<div align="JUSTIFY">„No, tuze zábavy s ním mít nebudete. Je to takový divný pavouk a chvílemi dost hořký host – ten pan konzervátor Štěbenec. Víte, tak tuhle mu trochu přeskočilo.“</div>Hrábla prsty na čele, a slečna Frónynka se poroučela.<br />
<div align="JUSTIFY">Přes noc byl úhoř chycen a příštího jitra slečně Frónynce doručen, která s poděkováním zároveň vzkázala, že ten pán z Klatovska dnes večer přijde k „Věnci“.</div><div align="JUSTIFY">„Tož si Frantíku, na něj nabrus Filipa,“ napomenul při té zprávě pan otec svého dvacetiletého synátora, filozofa v druhém roce,“ ukaž mu, že jsi taky kovaný v dějinách, aby si nemyslel, že jsme tu samí burani. Kdo ví, co mu o nás farář napovídal.“</div><div align="JUSTIFY">„Nebojte se, tatínku, nedáme se. Bude-li nám makat na zuby, ukážeme mu, že je máme zdravé!“ zasmál se troufale kučeravý mladík, v němž se paňmaminka shlížela, třebas ho často kárávala pro jeho „světácké“ náhledy. Neznaboh říkával že tam, kde je v obci pěkná fara, má být také pěkná hospoda; kdežto ona naopak, tam, kde je pěkná hospoda, že má být taky pěkná fara.</div>„A ještě pěknější mlýn,“ dodal obyčejně pan otec a bylo po soudu.<br />
<div align="JUSTIFY">Šlo již večer na devátou, když pan konzervátor Štěbenec zavítal do naplněné hospody „U věnce“.Na faře měli k večeři smaženého úhoře. Pan farář se nedostavil. Tím líp, pomysleli si všichni sousedé, když pan otec Klímek pana konzervátora Štěbence uvítal a přizval ke stolu.</div>„Měli jsme tu právě rozdělanou řeč o vašnostině návštěvě...“ rozvázal hovorný mistr Hladík, svého řemesla jirchář, „že prý hodláte ohledat naši chudou krajinu, nemáme-li tu nějaké staré památky.“<br />
„Už se to rozneslo?“ ušklíbl se pan Štěbenec. „Kdopak vám to pověděl?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Ale kdo. Náš starý Vendulák, obecní policajt; ráčil jste ho prý zastavit před polednem, kdy vybubnovával na náměstí tu kontumaci, a prohlížel jste mu jeho křaplavý buben.“</div><div align="JUSTIFY">„Ano. Poněvadž se mi jevil být velmi obstarožný a on mi na otázku po jeho stáří odpověděl, že pamatuje Žižku. Tak jsem ho hned, jak odbubnoval, pozval na faru, abych si ten buben blíže prohlédl; ale on se chudák snad bál, že mu ho chci zabavit, tak se mi vymluvil, že je to buben obecní, pročež musí požádat starostu o dovolení. Nu, tak jsem mu pověděl, kdo jsem a co s bubnem chci. Že jsem sběratel podobných starožitností a že se zajímám hlavně o staré české bubny, o jejich kůži.“</div><div align="JUSTIFY">„Jak je vydělaná?“ ozval se živě jirchář Hladík. „Tomu vy ráčíte rozumět? Což jste od mého řemesla? A už povstával a zvedal sklenici k rarostnému ťuknutí.</div>Pan konzervátor však zavrtěl hlavou. „Nejsem vyučný jirchářství, ale troufám si tak dalece rozumět pergamenům, abych rozpoznal, z jaké jsou kůže.“<br />
„Nu, pergameny na bubny se nejvíce dělají z telecí kůže,“ pochlubil se odborník Hladík, „někdy též z vepřové, kozlí nebo oslí.“<br />
„A také...z lidské!“ doložil důrazně pan konzervátor Štěbenec.<br />
Všichni se v úžasu podívali na sebe.<br />
„Tohle jsem jakživ neslyšel,“ ozval se jirchář.<br />
„Aspoň za starodávna se dělávaly,“ řekl Štěbenec, mám pro to doklady.<br />
„U nás v Čechách? podivil se pan otec Kmínek.<br />
„Ano, u nás v Čechách.“<br />
„Račte mít pro to historické doklady?“ otázal se nyní mlynářův Frantík. „Já se taky trochu vyznám v českých kulturních dějinách, ale že by staří Čechové byli stahovali lidskou kůži a vydělávali ji na pergamen pro bubny, o tom jsem se nikde nedočet.“<br />
<div align="JUSTIFY">„A co pověst o Žižkově kůži na válečném bubnu Sirotků a Táborů, která byla rozšířena po celé tehdejší Evropě, to není nic?“</div><div align="JUSTIFY">„To je právě jen pověst, vlastně kleveta a babskká pověra, rozšiřovaná od zuřících poražených nepřátel, kteří popisovali Žižku jako vtěleného satanáše, a když po jeho smrti rovněž nad nimi vítězil Prokop, tedy si vymyslili báchorku, že prý Žižka na smrtelné loži u Přibyslavi poručil svým hejtmanům, aby mu po smrti sedřeli kůži s těla a napjali ji na válečný buben, který pak vydával takový hrozný zvuk, že každý protivník Čechů děsem zachvácen musel upalovat z bojiště. Litoměřický probošt Papoušek tu babskkou pověst sdělil vášnivému odpůrci Žižky, kardinalu Eneáši Sylviemu, který teprve roku 1451 letmo zahlédl kousek české země, ale směle napsal historii českého národa, v níž zhyzdil Žižkovu památku vypravováním této báchorky na důkaz, jaký prý byl Žižka ukrutný a surový člověk. Po Sylviovi ji opakoval Dobravius, a po něm pověstný fantasta Hájek z Libočan tu lež rozsíval ve své kronice mezi lid...“</div><div align="JUSTIFY">„Hm, pane filozofe, ale nebyl to jen hloupý rozum nevzdělaného lidu, ale té pověsti věřili i velcí duchové. Jmenuji vám jen pruského krále Bedřicha II. a jeho ctitele slavného Voltaira. Pruský Bedřich našel v kladské pevnosti starý buben, potažený lidskou kůží. Ujistili ho, že je to divotvorný Žižkův buben, načež si ho Bedřich vzal do své klenotnice a napsal o tom Voltairovi, který mu k té vzácné památce blahopřál.“</div><div align="JUSTIFY">„Dovolte, pane konzervátore, proto však to nemusela být pravda, co měl za pravdu Bedřich. Viděl jste ten buben? A přesvědčil jste se na vlastní oči, že je potažen lidskou kůží?“</div>„Neviděl... Ale četl jsem kdesi, že prý to byla skutečně lidská kůže.“<br />
<div align="JUSTIFY">Ale kde. Nedejte se vysmát!“ vpadl mu do řeči jirchář. „Za prve se lidská kůže za povlak na buben ani nehodí, protože se příliš vytahuje. A za druhé by za ta staletí dávno zpráchnivěla na padrť.“</div><div align="JUSTIFY">Tyhle jitchářské námitky vyvedly pana Štěbence trochu z konceptu, ale proto se přece ještě nepoddal. Pošímral se v rozpacích za pravým uchem a nepozoroval ani, jak si posunuje paruku hezounko k levému uchu.</div><div align="JUSTIFY">„To se právě musí všechno prozkoumat a probádat,“ odpověděl konečně, „to je věc vědy. Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Žižka sem, Žižka tam, na tom nesejde, ale hledám staré bubny proto, abych vědecky zjistil, zda staří Čechové kdy bubnovali na lidskou kůži nebo ne.“</div>„Ale ano, pane konzervátore,“ zažertoval náš pan otec Kmínek, „zvláště tenkrát za časů Žižkových a Prokopových, jenže většími paličkami.“<br />
„Nemiluji žerty ve vědě, pane mlynáři.“<br />
„Já zase ano, ve vědě i nevědě. Žert je solí života. To vás raději na ten svůj buben nepozvu.“<br />
Štěbenec sebou trhl: „Vy máte taky buben?“<br />
„Mám, pěkný.“<br />
„Starý?“<br />
„Dost, ale jedno mu chybí: není potažen ani vepřovou, ani telecí, ani skopovou kůží, neřku-li oslí nebo lidskou, ale jen plechem. Melu v něm kroupy, a říká se mu holandr.“<br />
„I jděte k šípku s takovými vtipy! Nehrajete filky?“<br />
„Hrajeme.“<br />
<div align="JUSTIFY">Teď se teprve Štěbenec pousmál.Štěstí mu přálo, vyhrál asi osm krejcarů, a proto dosti spokojen odcházeje, slíbil, že zítra večer přijde zas.</div>A také přišel. Všechem zářící jako triumfátor. Co ho milého asi potkalo?<br />
<div align="JUSTIFY">Šel se koupat do řeky, a to dosti daleko až pod splav, přes nějž byla lávka, s níž spadla kdysi bába i s válem trávy. Proto ten obrázek na vrbě a pověst mezi lidmi, že tam straší hastrman. Této pověsti pan Štěbenec ovšem nevěřil a proto se za vrbou převlékl do plavek a nasadil si na hlavu velký slamák proti úpalu srpnového slunce, lezl klidně do lahodné vody; byl v ní již po pás a ubíral se pomalu proti proudu do peřejí, do vysokého splavu, když pojednou na břehu zazněl dětský křik: „Hastrman! Hastrman!“ A tři asi desetiletí kluci, s dvěma stejně velkými děvčaty se dali splašeně na útěk. Štěbenec jim ovšem z vody hrozil. Ale když uběhli asi čtyřicet kroků, smělejší kluci se zastavili a znovu zevlovali a pokřikovali na Štěbence, který se kodrcal s napřaženýma rukama ke splavu. O to by nebylo. Avšak ta banda skotácká spustila pojednou řvavými hlasy oddrhovačku:</div>„<i>Hastrmane, hastrmane,</i><br />
<div style="margin-bottom: 0cm;"> <i>dej nám kůži na buben,</i></div><br />
<br />
<br />
<i>budeme ti bubnovati,</i><br />
<i>až polezeš z vody ven!“</i><br />
<div align="JUSTIFY">Co to? Milá Štebenec se našponoval ve vodě jako kolík. „Dej nám kůži na buben.“ Odkud to nabrali? Chtěl na kluky zavolat, aby posečkali, avšak jen zvolal: „Pojďte sem!“ a učinil několik kroků proti nim, ustrašení caparti se dali na útěk, a jen z velké dálky se odvážili opětovat mu písničku. Tak blaženě se snad ještě nikdy pan Štěbenec neusmíval jako zde pod splavem, a slečna Frónynka si při večeři opravdu myslela, že mu přeskočilo, když uslyšela, jakou důležitost příkládá té písničce o hastrmanovi. Tím prý je už skoro dokázáno, že se v Čechách dávala za starodávna lidská kůže na buben.</div><div align="JUSTIFY">V hospodě však celá společnost nevycházela z hlasitého smíchu., když vyprávěl, jak tam stál ve strakatých plavkách se širokým slamákem na hlavě, a ti hoši ho měli za hastrmana, kterého žádali, aby jim dal kůži na buben.</div>„No, ale čí kůži?“ namítl pan otec.<br />
„Čí, čí? Přece svoji.“<br />
„To tam nestojí, pane konzervátore. A kdyby: pak je to kůže hastrmana a ne lidská.“<br />
<div align="JUSTIFY">„Ale oslovili mne, v mé lidské podobě a stáli o moji kůži,“ bránil pan Štěbenec svůj názor. Však zejtra prý tam půjde schválně znovu se koupat pod splav. Snad tam ti caparti zase přijdou..</div>Bodejť by nepřišli,jak se rozkřiklo, že se tam ukázal hastrman, tak tam bylo dětí jako špačků.<br />
<div align="JUSTIFY">A pane bylo, celá škola! Jenže se ho už tak nebáli jako včera. Jakmile se náš milý Štěbenec za vrbou svlékl a ve svých modře pruhovných plavkách a svém širokém slamáku vystoupil a slézal do vody, již darebové zaječeli sborem, co ji hrdlo stačilo.</div>„<i>Hastrmane, tatrmane,</i><br />
<i>prodej kůži na buben!</i><br />
<i>Budeme ti bubnovati,</i><br />
<i>až polezeš z vody ven!“</i><br />
„Jaká to divná varianta?“ podivil se Štěbenec, „tatrmane a prodej?“<br />
<div align="JUSTIFY">Ale než se mohl dopátrat smyslu té nové záhady, již počala ta nezbedná čeládka po něm házet nesčíslnými hroudami až to kolem něho stříkalo.</div><div align="JUSTIFY">„Holoto, skotáci!“ rozkřikl se v odvetu na ně Štěbenec. „Já nejsem žádný hastrman, já to povím panu učiteli!“</div><div align="JUSTIFY">Ale kdo ví, byl-li by jeho seberáznější protest něco platný, kdyby se v tu chvíli neobjevil znenadání pan otec Kmínek, který se na kluky rozehnal zdviženou holí, hřímaje na ně.</div>„Nezbedové! Necháte toho pána se pokojně vykoupat?!“<br />
„To není žádný pán, to je hastrman,“ ozvali se někteří povyrostlejší.<br />
<div align="JUSTIFY">„Oslové, vy věříte ještě na hastrmany? Styďte se,klancáti, jakživ jsem takové hloupé kluky neviděl!“</div>A kluci se opravdu zastyděli až po uši, zmlkli a jako polití se odtud trousili po mezích.<br />
Štěbenci však zašla chuť na další koupání a oblékal si právě košili, když pan otec, přešel přes lávku k němu na druhý břeh a udělil mu zdravé kázání:<br />
<div align="JUSTIFY">„Z toho vidíte sám, kam vede šíření a udržování pověr mezi prostým lidem! To jsou děti rodičů, kterým nikdo neotvírá rozum, kteří civějí v stoleté tuposti, nevědí, kdo byl Hus, kdo Jeroným,, kdo Žižka a Prokop, kdo Jiřík z Poděbrad, kdo Komenský, ale zato věří v hastrmany, v polednice, v klekáníčka, v uřknutí, v zázračné babí léky a v padesátery pověry. Když pak se najdou probudilí občané, kteří chtějí těm spáčům otvírat oči , tu se vyskytnou páni, kteří proto na ně mohou strčit psí hlavu; veřejně i tajně proti nim brojí a lid před nimi varují jako před neznabohy a kacíři... Račte o tom, co jste právě zažil, vyprávět panu faráři, a libo-li, vyřiďte mu také, co já k tomu říkal! S tím se mějte dobře a ty mátohy s těmi bubny pusťte z hlavy. Nazdar!“</div>Štěbenec mu podal ruku a pronesl skleslým hlasem: „Snad máte pravdu. Stálo mne to už peněz a co z toho? Raději chytat ryby.“<br />
A od toho dne chodil spokojen s prutem na ryby a dal si s bubny pokoj.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY"><br />
<br />
</div><br />
<br />
<br />
</div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-67314624764260263362012-01-01T13:55:00.000+01:002012-01-01T13:55:53.793+01:00Když si tak staří kocouři zahrají<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-ITPZPtp1SIk/TwBXjsIQNBI/AAAAAAAAIO4/yeGQC6iUmLs/s1600/Karel_Tuma.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://1.bp.blogspot.com/-ITPZPtp1SIk/TwBXjsIQNBI/AAAAAAAAIO4/yeGQC6iUmLs/s200/Karel_Tuma.jpg" width="165" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Ať si říká kdo chce co chce; ale stavět, malovat, připravovat a hrát ochotnické divadélko, bylo, je a zůstane jednou z těch nejmilejších kratochvíl dospívající mládeže našich malých měst. Ještě po letech na všelijaké ty hry, švandy a nehůdky milerádi vzpomínáme. Však nebývá to vždy jen mládež obého pohlaví, která si vášnivě ráda zahraje po ochotnicku divadlo. Hrací vášeň popadá mnohdy i starší a usedlejší kocoury a nepustí jich po léta; ba propukne leckdy u nich i po mnohaleté přestávce na stará kolena znovu, takže nejednou objeví se na jevišri tatík i syn, matka i dcera, okotrč pospolu.</div><div align="JUSTIFY">Nepustila ta vášeň ochotnicko-herecká také v Rozkopově dva ctihodné sousedy ze svých čar, ač už jeden jako druhý měl pleš a dospělé děti; pan otec Buřil osmnáctiletou dcerušku Lidku, městský důchodní Truxa opět dvacetiletého Jendu, technika, o kterýchžto hodných dětičkách se samozřejmě rozumí, že se „potatily“, že totiž také k smrti rády hrály divadlo, a nejraději – spolu: on prvního milovníka a ona, inu co jiného, než štěbetavou, zamilovanou naivku.</div><div align="JUSTIFY">Naši bodří tatíkové by jim v tom nebyli tuze bránili, kdyby jen ti „caparti“ nebyli chtěli hrát zrovna v kusech, kde oni sami toužili hrát stůj co stůj. Neboť zdálo se jim to být proti jejich otcovské důstojnosti, aby se například pan otec Buřil na jevišti dal, jako tatínek – piťulka opentlit svou vlastní, povedenou dceruškou a pan důchodní Truxa, jako mudrc přemudrcnutý, ošulit svým vlastním vykoukaným synátorem, „Obsaďte ty mladé role jinak. Nebo nehrajem,“ namítali oba tatíkové režiséru Štrychovi, povedenému intrikánovi, který jim nejraději přiděloval role komických tatíků nebo přihlouplých strýců v kusech, kde hrály také jejich děti. A hráli ovšem vždy a to všichni, protože Štrych nikdy nepovolil.</div><div align="JUSTIFY">Vznikaly z toho domácí mrzutosti a hádky. Tatík Truxa se mrzel na tu mlynářovic „žábu“, že nemá ohledy na svého vlastního otce a nepováží, jak mu je, když má před ní na jevišti dělat tatrmany...; pan otec Buřil zase hubovával na mladého Truxu, že plete holce hlavu, neboť kdyby on měl trochu respektu k svému melírovanému otci, a nechtěl s ním hrát, tak by Lidka si spíše dala říci a taky by nehrála.</div><div align="JUSTIFY">Obě paňmaminky však, jak paní důchodňová Truxová, tak paní mlynářka Buřilová, se zastávaly mladých svojčat a cinkaly svým starým „bláznům“, že oni mají mít rozum a ustoupit nerozumné mladosti.</div><div align="JUSTIFY">Režiséru Štrychovi, jehož intrikánské duši dělávaly vůbec hodné třenice mezi ochotníky pekelnou radost, šlo o to, aby vypíchl mladého Truxu z přízně mlýna, za kterýmž chvalitebným účelem se snažil získat stárka Šimandla, všemi mastmi to mazaného čtveráka, za pomocníka. Pokládal jej za šibala, jakým sám byl, i předcházel si ho v hospodě doutníky, nechával ho vyhrával v maryáši a zapřádal s ním cestou z hospody důvěrný hovor, očerňuje přátelsky „mezi námi“ technika Truxu jako nejzvětralejšího větroplacha, co jich znají pražské kavárny a vinárny. Spoléhal pevně, že stárek Šimandl co nejdříve jak u pana otce, tak i panímaminky přiloží polínko. Šimandl však náhodou byl sice čtverák, ale žádný šibal. Přál slečince Lidce její první lásku a nechtěl za nic na světě být kazisvětem jejího blaha. Prokoukl Štrychovu spekulaci od první chvíle a nevěřil proto ničemu, co mu Štrych o mladém Truxovi naklevetil. Naopak, předsevzal si, že dá Truxovi výstrahu před Štrychem a pomůže mu naklonit si pana otce jako panímaminku.</div><div align="JUSTIFY">Stárek Šimandl byl starý horlivý čtenář a měl výbornou paměť. Nikdo by neřekl, co v té své lysé hlavě všechno nosil. Kdejaká česká knížka mu padla do rukou, ať tlustá nebo tenká, učená nebo zábavná, všechny hltal. Nepohrdl ani nejroztrhanějším kalendářem. „Ze všeho se dá vylovit zlaté zrnko...“ říkával.</div>Onehdy četl Klicperovu frašku „Rohovín Čtverrohý“,kde nehraje ani jediná ženská; vypravoval o ní panu otci.<br />
<div align="JUSTIFY">„I tu já znám,“ odpověděl mu pan otec Buřil. „Už jako mladík; a taky jsem ji doporučoval našemu režisérovi. Ale ten, že prý je už tuze zastaralá, odřená a zplesnivělá. Tak jsem toho zanechal.“</div>„Ba, jsou lepší než to nové tuctové zboží, kterému říkají moderní hry,“ přisvědčoval živě stárek.<br />
<div align="JUSTIFY">Asi týden nato četl stárek ve starém Vilímkově „Besedníku“ kopuletou sice, ale pořád vtipnou humoristickou deklamovánku o bystroduchém mlynáři, jak pomohl svým šťastným nápadem utrápenému rytíři Všeboji z ouzkých. Puchmírova báseň Šimandla chytla.</div>„Hrome, z toho by mohla být pěkná veselohra pro naše divadlo!“ napadlo ho. „Fraška zcela po chuti našeho pana otce – jen tři mužští, žádná ženská. O tu by se měl mladý Truxa pokusit, aby si udělal u pana otce dobré oko.“<br />
<div align="JUSTIFY">Avšak kde Truxu chytit? Nu, slečna Lidka bude o něm nejspíše vědět, kde ho čert s flintou po polích honí. A tak tedy ještě téhož dne vyhledal slečnu Lidku v besídce, dne odpoledne háčkovala a čítala románek, i vypravoval jí živě celý děj té staré, zapomenuté básně: Jak za krále Jiřího z Poděbrad jistý venkovský rytíř vyvedl nějakou hloupost, o které se doneslo králi. Král o něm dosud neslyšel a poněvadž to rytířovo provinění nestálo skoro za řeč -někde prý odstřelil srnce, jenž vyskočil z královské obory- bodrý král Jiří si chtěl s ním provést žert. Aby mu nahnal trochu ouzkosti, obeslal ho na nejbližší den k sobě se vzkazem, že má králi rozřešit tří hádanky.První: Za kolik asi let bych objel koňmo svět? Druhá: Zač bych já, váš pán a král, asi stál? Třetí: Co si myslím? Ale nesmí to být pravda. Neuhodne-li, bude s ním zle.</div><div align="JUSTIFY">Ubohý rytíř byl z toho královského obeslání celý tumpachový. Chodil se sklopenou hlavou po lese, pak po mlýnském náhonu, když potkal veselého strýce mlynáře Vacka. Svěřil se mu se svou smrtelnou trampotou. Mlynář se drobet zamyslel, avšak už to měl.</div><div align="JUSTIFY">,Nelamte si s tím hlavu, pane rytíři,´řekl, .a nikam nechoďte; nýbrž zapůjčte mi svůj rytířský šar, dovolte, abych se před králem vydával za vás a spěte bez starosti; já to za vás spravím a vyřídím.´</div><div align="JUSTIFY">Rytíř chvíli váhal a chtěl zvědět, jak to mlynář narafičí a provede, ale mlynář se mu se svým plánem zatím ještě nesvěřil, nýbrž druhého dne, časně zrána, přestrojen za udatného rytíře Všeboje, ujížděl na jeho pěkném koni klusem ku Praze. Když byl puštěn před krále dvorně se uklonil, jako by byl odjakživa vyrostl v tom hávu a brnění a král Jiří, zahleděv se v mlynářovu bodrou, usměvavou tvář, oslovil ho přívětivě: ,No tak, co myslíte, pane rytíři milý, za kolik asi let bych objel koňmo celý svět?´</div>Nato mlynář: ,Když si ráno přivstanete a zároveň s východem slunce vyjedete a pořád se sluníčkem podržitě krok, celou cestu kolem světa dokážete za čtyřiadvacet hodin.´<br />
,Výborně,´smál se král, ,uhodnuto; ale teď: Zač bych já, váš pán a král, asi stál?´<br />
<div align="JUSTIFY">,Nuže,´odpověděl mlynář zase klidně. ,Za krále a Pána našeho Ježíše Krista dali židé třicet stříbrných. A tak soudím, že se nad našeho Pána Ježíše Krista sám výše neceníte!´</div>Král žertem dupl a pohrozil mu prstem: ,Teď však pozor! Co si myslím? Ale nesmí to být pravda!´<br />
,Co si myslíte?´ usmál se mlynář. ,Že rozmlouváte s rytířem Všebojem.´<br />
,Nu arciť!´zvolal král.<br />
<div align="JUSTIFY">,To však není pravda,´zasmál se nyní mlynář. ,Rytíř Všeboj sedí doma jako na trní a vy, můj pane králi, rozmlouváte toliko s jeho mlynářem Vackem.´</div><div align="JUSTIFY">Lidka vesele zatleskala pochvalu; tak ji pobavila ta stará pohádka o vtipném mlynáři. Stárek Šimandl se toho hned chopil:</div><div align="JUSTIFY">„Jářku, slečinko Lidko, vy jste tak obratná v psaní jako mladý pan Truxa; složte z toho veselohru pro zdejší divadlo. Váš pan otec slaví za tři neděle abrhamoviny. To by se šiklo a uděláte panu otci radost.“</div>Lidka zajiskříla očičkama.<br />
„Myslíte?“<br />
<div align="JUSTIFY">„Jakpak ne. On si zahraje mlynáře Vacka, to bude pro něho úloha jako ušitá – krále Jiřího ať hraje tlusťoučký důchodní, starý pan Truxa.“</div>„A toho utrápeného rytíře?“<br />
„Třeba režisér Štrych.“<br />
„Ale že v celém kuse nebude ani jediná dáma?“ namítla Lidka.<br />
„To bude právě ta zvláštnost, pro kterou se bude kus ženským líbit a těch je v divadle vždy většina.“<br />
<div align="JUSTIFY">Dříve než za týden byl kus napsán, technik Truxa jej vydával za své dílo a ředitelstvo, v němž zasedali pan otec Buřil i důchodní Truxa, dalo jej na repertoár. Úlohy byl rozděleny, jak navrhoval stárek Šimandl: Král Jiří – důchodní Truxa, Vacek, mlynář -pan otec Buřil, rytíř Všeboj – tajemník Štrych.</div><div align="JUSTIFY">Zbývalo čtrnáct dní času na zkoušky, které šly jako vždy a všude; nejprve kostrbatě až hanba, pak již ucházejícně, potom tak tak, pak už hladčeji, hladce a konečně bezvadně. Zejména pan otec Buřil uměl svou úlohu výtečně. Ani jedenkrát se nepřeřekl. Zato smíšek důchodní se měl co přemáhat, aby zachoval královskou důstojnost a nepopadal se za břicho, což neušlo intrikánu Štrychovi a čerchman mu napískal vydařenou taškařici. Večer před divadlem již seděl Štrych s dúchodním Truxou v hospůdce při víně a když byli oba v nejlepší míře, naváděl ho, jaká by to byla božská legrace, kdyby tak dal mlynáři Vackovi z trůnu najednou docela jiné hádanky, než jaké jsou v textu hry.</div>„A jaké?“ ptal se dychtivě švandomil Truxa.<br />
<div align="JUSTIFY">„Tuhle jsem vám je pro žert napsal, dobře se je naučte a bude to švanda za všechny prachy, až překvapený Buřil nebude moci ani jedinoun uhodnout. To bude nejlepší zakončení té frašky, jinak výborné. Divadlo se rozsype smíchy.“</div>Důchodní nakoukl do otázek a už se celý rozřehtal: „Opravdu by to byl kapitální špás, ale Buřila by vzal čert!“<br />
„I nevezme! Ten rozumí špásu. Dá se taky do smíchu, urazí snad váš majestát, ale nepokazí šprým.“<br />
„Myslíte?“<br />
„Myslím.“<br />
„Tak vem to nešť, provedu to, vždyť je to fraška, tak ať je sranda!“<br />
<div align="JUSTIFY">Vtom vešel stárek Šimandl. Starý Truxa chtěl honem ukrýt cedulku s novými otázkami. Než rozjařený Štrych podávaje stárkovi ruku, vyhrkl s tajemstvím.</div><div align="JUSTIFY">„Před přítelem Šimandlem nemusíme mít tajnosti, ten je náš a umí držet basu. Domluvili jsme se, že opepříme konec té zítřejší frašky velkou taškařinou. Král Jiří dá z čista jasna mlynáři Vackovi zbrusu nové hádanky, než jsou v textu.Podívejte se!“</div>Stárek pročítal pozorně hádanku za hádankou a nutil se při každé do chvály: „Pane, to je oříšek! Ta je peprná, ta je mastná! Tou nehne! To bude zábavné hahahaha!“<br />
<div align="JUSTIFY">Rozumí se, že příštího jitra měl již pan otec ty úkladné hádanky nadrobené ke snídani.Nejprve byl trochu popuzen, že si chtějí z něho udělat blázna, ale pak se té hlouposti vysmál a řekl:</div>„Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne.“<br />
<div align="JUSTIFY">Hádanky po chvíli hravě rozluštil, což stárka, poctivce, náramně potěšilo, takže se sotva mohl dočkat večera. Divadlo bylo nabito k prasknutí a soused sousedce šeptal:</div>„Mlynář Buřil si tu hru dal napsat ke svým abrhámovinám na slávu mlynářů, ale myslím, že pohoří.. Šušká se, že něco selže.“<br />
<div align="JUSTIFY">Zatím neselhávalo po celou hru nic, až došlo na scému s hádankami. Mlynář se uklonil před králem, ten si rozpačitě odkašlal a začal: „Nuže,milý pane rytíři, dejte si dobrý pozor, ať uhodnete: je tím víno vinno, že se lidé opíjejí?“</div>Pan otec dělal překvapeného, ale hned se vzpamatoval: „Nikoli, voda je tím vinna.“<br />
„Kterak to?“<br />
„Poněvadž není tak chutná jako víno! Síly má dost, až mlýny žene, ale chuti nemá ani pro mlynáře, ač z ní jsou živi.“<br />
<div align="JUSTIFY">„Dobře, pane rytíři, uhodl jste, gratuluju. Ale poslyšte druhou hádanku: Leží to pod švestkou, je to modré a dává se to do knedlíků. Co je to?“</div><div align="JUSTIFY">„To je železniční zřízenec v modré uniformě, který si k poledni ulehl do stínu pod švěstku, aby se dočkal ženy s obědem. Žena přišla, přinesla mu knedlíky a on se do nich dává.“</div>Teď byl paf pan král Truxa! Čertův mlynář, jak to tak dovede od podlahy uhodnout?<br />
<div align="JUSTIFY">„Ale teď, pane rytíři, třetí hádanku: Kdyby to běhalo po lese, mělo parohy a končilo na ,elen´, tak by to byl jelen. Ale ono to neběhá po lesích, nemá to parohy, neshazuje jich a končí to na ,elen´! Co je to?“</div><div align="JUSTIFY">„To je: Ústřední banka českých spořitelen!“ odpověděl vesele náš pan otec a celým divadlem zaburácel potlesk. Král Truxa jen hořel v rozpacích a proto honem sám tleskal o stošest. Nyní měl ještě mlynáře propustit podáním ruky a říci: „Držel jste se znamenitě. Třebaže jste mlynář, však u mne jste rytířem bez hany a vady.“ Ale ubohý popletený důchodní Truxa se zle přeřekl: „Třebas nejste mlynářem, však u mne jste rytířem bez vany a hady!“</div>Tak si staří kocouři pozahráli.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-26322329208045499882011-12-27T22:13:00.000+01:002011-12-27T22:13:39.750+01:00Vodník (hastrman) - nezbytná "rekvizita" každého mlýna<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-oQ-Legg-phk/Tvo00NAF82I/AAAAAAAAIMo/QGpMzHvt618/s1600/d541441b93_51956522_o2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="256" src="http://1.bp.blogspot.com/-oQ-Legg-phk/Tvo00NAF82I/AAAAAAAAIMo/QGpMzHvt618/s400/d541441b93_51956522_o2.jpg" width="400" /></a></div><h2 class="western"><br />
</h2><div align="JUSTIFY">Mezi nejznámější nadpřirozené bytosti v Čechách patří vodník. Hrdina mnoha pohádek a pověstím prastará vybájená postava, zlá, nebo alespoň ne dobrá, která žije ve vnitrozemských vodách, tedy v řekách, potocích, rybnících, jezerech – ale nikdy ne v moři. A topí lidi.</div><div align="JUSTIFY">Je-li ve vlastním živlu, tedy pod vodou, prý vodník vypadá jako malý pitvorný mužíček, jeho vlasy, vousy a brvy jsou zelené. Ústa má široká, od ucha k uchu, mezi prsty rukou i nohou má plovací blánu. Býval také popisován jako lysý stařec s tlustým břichem, který mý na hlavě vysokou čepici ze sítin a kolem těla pás z vodních rostlin. Tato představa vodníka se blíží Silénovi, ale zlému. Připomeňme si, že Silénos je v řecké mytologii vychovatel a průvodce boha vína Dionýsa. Jeho druhové byli Silénové sídlíci na březích vod a u jejich pramenů.</div><div align="JUSTIFY">Podle pověstí se vodník rád živí rybami, které pojídá syrové (jako vydra). Vodník byl nejen pitvorný, ale i strašný. Tyto dvě stránky jeho bytosti jsou dobře odlišeny v různých zkazkách. Své obydlí má vodník pod vodou, někdy jde o prosté bydlení, jindy pomalu o palác. Ale vždy tam má řady polic, na kterých stojí hrnečky pokryté pokličkami. V těchto hrnečcích jsou uvězněny duše lidí, které vodník utopil. Odklopením pokličky z hrnečku lze duši osvobodit, vyběhne vzhůru jako vzduchová bublina. V některých pohádkách se takovým odklopením hrnečku utopení ruší, takže uropenec se vrátí živý domů, někdy ale zestárlý o dobu, po kterou byl pohřešován.</div><div align="JUSTIFY">Na své oběti vodník rád líčí. Děti láká velkou zlatou rybou, která svítí jako hvězda, děvčata pentličkami a zrcadélky, jež rozvěšuje na břehu. Nejsnadněji prý může utopit toho, kdo se koupe buď o půlnoci, nebo v pravé poledne. Topí lidí tak, že je stáhne za nohy pod hladinu. V lidových zkazkách však vodník topí nejčastěji pacholky, kteří plaví koně. Toto zaměstnání bylo totiž v dobách, kdy se veřejné koupání považovalo za neslušné a nezdravé, pravděpodobně nejčastější možností, jak se dostat do styku s vodou řeky, potoka, jezera nebo rybníka.</div><div align="JUSTIFY">Dlužno dodat, že vodník se dokáže přeměňovat. Mezi lidi většinou vychází v lidské podobě. Nepříjímá však jen vzhled dospělého člověka. Dovede přijímat i různé jiné podoby.</div><div align="JUSTIFY"><i>Jakýsi rozsvěcovač svítilen, který marně toužil po dítěti, našel na mostě plačícího kojence. Když dítě zvedl, aby si je odnesl domů, začalo mu v náručí růst, tleskat a chechtat se, až se přes zábradlí mostu přemetlo do vody. Zděšeně prchající rozsvěcovač uslyšel pak za sebou divoké kokrhání a ohlédnuv se, spatřil za sebou na zábradlí mostu zeleného kohouta s ohnivě svítícím hřebenem, tak velikého jako statný pes.</i></div><div align="JUSTIFY">Vodník se ukazuje také v noci jako lucerna, hořící na vodě v černém stínu stromů a keřů. Zjevuje se i v podobě koně. V koně proměněný vodník se rád pase u vody. Snaží se, aby se na něho někdo vsedl, pak se dá do cvalu směrem k vodě, a neseskočí-li jezdec včas, utopí ho.</div><div align="JUSTIFY">Vypráví se, že vodníka lze snadno poznat podle toho, že mu ze šosu stále kape voda. Odvážný člověk se může pokusit vodníkovi tento šos ustřihnout a zakopat jej, obtočený svěceným růžencem, buď v posvěcené zemi, nebo na rozcestí. Pak ale vodník zuří a za odvážlicem létá kamení a různé noční příšery. Není divu, protože vodník s ustřiženým šosem ztrácí všechny nadpřirozené síly a brzy i sám život. Na souši nemůže žít déle než do příštího svítáni, a uchýlí -li se po tomto čase pod vodu, utopí se nyní jako každý obyčejný člověk.</div><div align="JUSTIFY">Nemůže-li vodník lidi utopit anebo alespoň poděsit (obyčejně tím, že se jim náhle zjeví), provádí jim alespoň drobná šibalství. Tam například, je-li déšť, rozhazuje sedlákům nakupené seno, aby se deštěm znehodnotilo.</div><div align="JUSTIFY">Stykem s lidmi se vodník někdy tak domestikuje, že s ním lze spolupracovat. Takoví „ochočení“ vodníci<b> pomáhají mlynářům v jejich práci. </b> Za to smějí chytat a ve mlýně smažit ryby, dostanou tam mléko, které prý rádi pijí, a přespávají dokonce ve mlýně na peci. Pro svůj šos, z něhož jim stále kape voda, jsou ovšem u služebnictva ve mlýně vrlmi neoblíbeni.</div><div align="JUSTIFY">Takoví vodníci pak někdy ztrácejí všechnu strašidelnost (podobně jako někdy čerti z lidových pohádek) a stávají se komickými figurkami. Z uličnictví <b>zastavují mlýnská kola</b>, „berou“ na domácí dcerušku a poměrně nejhorším skutkem, jehož jsou schopni, je, že se náhle vynoří z vody a vyděsí pištící děvčata. S takovou scénou se můžete setkat v Jiráskově Lucerně.</div><div align="JUSTIFY">Vodník se často cestou přidružil k člověku – zpravidla jednomu- a prozradil mu, kdo je a že jde někoho utopit. Dokonce popsal člověka zasvěceného smrti a všechny bližší podrobnosti jeho utonutí. Běda však tomu, kdo by se pokusil varovat oběť nebo zachraňovat: při nejbližší příležitosti by vodník utopil i jeho.</div><div align="JUSTIFY">Ve vodě má vodník ohromnou sílu, mimo vodu je sláb. Jako lesní panny jezdí na jelenu, tak vodník jezdí na sumci. Za noci sedává na mlýnském kole nebo na stromě a češe si své dlouhé zelené vlasy. Tělo má měkké a kluzké, lze ho proto těžko chytit - tu ho fantazie lidu opět připodobňuje k žábě. Je-li v dobré náladě, nahání rybářům ryby a pomáhá mlynářům v jejich práci. Je-li rozhněván, trhá rybářům sítě, mlynářům odvádí vodu a porouchává mlýnská kola, převrhává loďky. Miluje zelenou barvu a červenou.(„Zelené šaty, botky rudé, zítra moje svatba bude,“ píše Erben v baladě Vodník.) Při řeči vodník obyčejně huhňá, což je vedle šosu, z něhož kape voda, jeho poznávacím znamením mezi lidmi. V městech rád chodívá na trh, pak mají kramáři dobré obchody.</div><div align="JUSTIFY">Lidová fantazie dokonce vodníka oženila a přidělila mu i děti. Jeho ženou bývá vodní panna. Někdy však vodník zatouží po některé vesnické dívce, utopí ji, když pere prádlo nebo se koupe, žije s ní pod vodou a má s ní děti. Ty pak mají po otci zelené vlasy. („Hajej, dadej, můj synáčku s zelenými vlásky! Nevdala se tvá matička ve příbytek lásky“.) V baladě Vodník nám Erben líčí osud takového vodníka a vesnické dívky.</div><div align="JUSTIFY">Jako před upírem a všemi strašidly lze se chránit i před vodníkem někteými bylinami, například kapradím nebo černobýlem (Artemisia vulgaris). Spoutat ho nelze ničím jiným než provazem z lýč.</div><div align="JUSTIFY">Pramen: Vladimír Vondráček & František Holub: Fantastické a magické ve světle psychiatrie</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-61916658499537603002011-12-24T11:18:00.000+01:002011-12-24T11:18:28.945+01:00Jak se lidé snažili spoutat vítr<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br />
<div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-4GJdiW-YlDM/TvWmwkYqQOI/AAAAAAAAIIU/XaMjlPsOlGA/s1600/1196_v.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="http://4.bp.blogspot.com/-4GJdiW-YlDM/TvWmwkYqQOI/AAAAAAAAIIU/XaMjlPsOlGA/s320/1196_v.jpg" width="320" /></a></div><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;"><br />
</span></span></span></span><br />
<span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Přestože jsou větrné mlýny v mnoha zemích rozesety po celé krajině, většinou jsou považovány za pozůstatky dávné minulosti. Ale tyto stavby byly po celá staletí považovány za naprostý vrchol technického pokroku. A i když se několik desetiletí prakticky nevyužívaly, v současné době si v mnoha oblasech získávají oblibu. Podívejme se jak se větrné mlýny dokázaly přizpůsobil nejen měnícímu se větru, ale i měnícím se potřebám.</span></span></span></span></div><div style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><b><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Nejstarší typ větrného mlýna</span></b></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Všechno začalo tím, že lidé začali cítit potřebu mít k jídlu chléb. Ve starověku lidé, například Izraelité, získávali mouku tak, že mleli obilí na „ručních mlýncích“. (4. Mojžíšova 11:7,8) Ruční drcení zrn mezi dvěma kameny byla úmorná práce. Později se začaly používat těžší mlýnské kameny, kterými „otáčel osel“ nebo jiné tažné zvíře. (Matouš 18:6) Ale i tento způsob měl mnoho nevýhod.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Lidé se už dávno naučili využívat vodní a větrnou energii pomocí vodního kola a plachetnice. Asi v 7. století př. n. l. se někde ve vyprahlých stepích Asie či Středního východu se podařilo principy těchto dvou vynálezů zkombinovat a využít vítr k tomu, aby otáčel mlýnským kamenem. Do plachet, jimiž byly potaženy lopatky tohoto nového vynálezu, se opíral vítr a otáčel svislou osou, která byla připojena k mlýnskému kameni. (V některých oblastech Středního východu se tyto jednoduché mlýny používaly až do 20. století.) Tento nejstarší typ větrného mlýna sloužil k mletí pšenice a ječmene a také k čerpání podzemní vody. Byl jedním z dokladů toho, že za mnoha vynálezy stojí snaha zjednodušit si namáhavou práci.</span></span></span></span></div><div style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><b><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Se změnou vzhledu roste výkon</span></b></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Původní mlýny jejichž lopatky neboli perutě přímo otáčely svislou osou, nebyly příliš účinné. K výraznému zlepšení došlo ve chvíli, kdy byly perutě s plachtami napojeny na vodorovnou hřídel, který vyčnívala z mlýna. Aby bylo možné zároveň otáček mlýnským kamenem, byl pohyb vodorovné hřídele přenášen na svislou osu pomocí soustavy ozubených kol. Díky tomu mohly mlýny využít energii větru mnohem účinněji. Energii, kterou vyprodukovaly, dokonce stačila k pohonu kotoučových pil a podobných nástrojů. Ale ať větrný mlýn vykonával jakoukoli úlohu, potřeboval stálý zdroj energie. A jak je známo, vítr je nevypočitatelný a neustále mění směr. Jak tedy zařídit, aby se perutě mlýna dokázaly přizpůsobit? Prvním řešením byl vynález otočného neboli sloupového mlýna. Mlýn byl umístěn na jakémsi sloupu, který umožňoval, aby se celá stavba, včetně perutí, otáčela proti větru.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Je nabíledni, že takové mlýny nemohly být příliš velké a proto někteří stavitelé přišli s nápadem, že by bylo lepší, kdyby se otáčela pouze střecha. Z ní vyčnívala vodorovná osa, takže se celá střecha mohla otáčet v závislosti na směru větru. Ale jak mlynář dokázal pohnout střechou, když musel zároveň pohnout hřídelí, perutěmi a brzdícím zařízením? Ze střechy v zadní části mlýna vedl zvláštní trámec, který dosahoval až na zem. Na první pohled vypadá jako podpěra, ve skutečnosti je to páka. Člověk či zvíře může pomocí této páky natočit střechu tak, aby perutě mlýna směřovaly proti větru. Takový mlýn můžete ještě vidět ve španělském městě Cartagena.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Jiné mlýny mají zvláštní zařízení, které připomínají malou vrtuli nebo větrník a které je umístěno za perutěmi. Slouží k tomu, aby se perutě automaticky natáčely správným směrem. Jak to funguje? Představte si, že perutě mlýna jsou nasměrovány proti větru a otáčejí se plnou rychlostí. Náhle vítr změní směr, a pohyb perutí se zpomalí. Vrtulka, která je umístěna v pravém úhlu k perutím, se naopak roztočí. Její pohyb se přenese na soustavu ozubených kol, a ta natočí střechu a s ní i perutě do žádoucího směru, tedy proti větru.</span></span></span></span></div><div style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><b><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Od plachet k destičkám</span></b></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Jedním z důvodů, proč využívání větrné energie není snadné, je neustále se měnící rychlost větru. Původní větrné mlýny, jejichž plachty byly podobné jako na plachetnicích, měly s proměnlivou rychlostí větru potíže. Pokud se použilo brzdící zařízení, teplo, které při tom vznikalo díky tření, mohlo vést k požárům. A navíc silné poryvy větru mohly navíc způsobit, že jednotlivé plachty do sebe narazily a polámaly se. Nebo dokonce spadly na mlýn a způsobily velké škody. Dokonce se stalo, že mlynář na jedné z perutí svinoval plachtu, náhle selhalo brzdící zařízení a mlynář byl katapultován do vzduchu.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">V roce 1772 byl tento problém vyřešen. Skotský konstruktér nahradil plachty destičkami, které se automaticky otvítaly a zavíraly, takže trochu připomínaly dnešní okenní žaluzie V knize Windmills (Větrné mlýny) se píše:</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">„<span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;">Při silném poryvu větru byl tlak na destičky tak silný, že překonal protitlak pružiny, destičky se otevřely, čímž se zmenšila plocha, do níž se opíral vítr, a otáčení lopatek se zpomalilo. Když rychlost větru klesla, napětí pružiny překonalo tlak větru, destičky se sklopily, takže se plocha vystavená větru znovu zvětšila a rychlost otáčení lopatek se nesnížila.“</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Mlýny s otočnou střechou a automaticky nastavitelnými perutěmi dosáhly zenitu na konci 19. století. Podle odhadů se tehdy celkový výkon všech evropských mlýnů rovnal 1 500 megawattům. (Jeden megawatt je 1 000 000 wattů. Běžná žárovka má výkon 60 wattů.)</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Pokrok však šel nezadržitelnš dopředu – začala se využívat elektrická energie, parní turbíny a spalovací motory. Nová zařízení byla účinná a mobilní a větrné mlýny jim nemohly konkurovat. Zdálo se, že, že nastal konec větrných mlýnů. Že upadnou v zapomnění. Ale stalo se něco neočekávaného.</span></span></span></span></div><div style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><b><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Nástupci větrných mlýnů</span></b></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">V 70. letech minulého století došlo ke krizi v souvislosti s fosilními palivy, což vedlo k tomu, že lidé začali uvažovat o alternativních zdrojích energie. Zároveň se začalo mluvit o tom, že splodiny vznikající při používání fosilních paliv znečišťují atmosféru. Bylo tedy zapotřebí najít „čistý“ zdroj energie. Princip větrných mlýnů se stal zajímavým řešením. Začaly se vyrábět větrné turbíny.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Moderní větrné mlýny nejsou tak mohutné jako jejich předchůdci. Proto, že současné větrné turbíny nemusejí pohánět žádný stroj, který by byl uložen v těle mlýna. Turbíny přeměňují větrnou energii na energii elektrickou, která je obvykle přenášena do rozvodné sítě. V roce 1988 byl celkový výkon evropských „mlýnů“ 1 500 megawattů, což přesně odpovídalo výkonu jejich předchůdců o sto let dříve.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman';"><span style="font-size: small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Moderní větrné parky, tedy skupiny větrných turbín, mění ráz mnohých venkovských oblastí. Turbíny lemují vrcholky vysokých kopců a vypadají jako řada obrovských stromů pokrytých námrazou. I když na člověka nepůsobí svou nádherou, ale tento estetický nedostatek je vyvážen desítkami tisíc megawattů čisté energie, které tyto turbíny vyprodukují po celém světě. A přispívají k tomu, že se výrazně snižuje množství skleníkových plynů.</span></span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="border-bottom-style: none; border-color: initial; border-image: initial; border-left-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-width: initial; padding-bottom: 0cm; padding-left: 0cm; padding-right: 0cm; padding-top: 0cm;"><br />
</div></div><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3898310274987685288.post-43722983224374465402011-12-22T19:18:00.000+01:002011-12-22T19:18:10.751+01:00wKnihy.cz - elektronické knihy pro Kindle, české eknihy<a href="http://wknihy.cz/Default.aspx?C=40405&Z=1">wKnihy.cz - elektronické knihy pro Kindle, české eknihy</a><div class="blogger-post-footer"><script type="text/javascript" src="http://www.seosurf.cz/reklama?ref=2390"></script></div>Karel Kýrhttp://www.blogger.com/profile/02362825599005564252noreply@blogger.com0