Komedie s vánočním stromkem

Do dubenické myslivny se nastěhoval po Všech svatých nový lesní: až prý odněkud z Moravy. Ještě ho ze zdejších nikdo hrubě neznal, leda od vidění. Kdežto nebožtík lesní Řehák, jenž mu před měsícem udělal místo, býval v podubském mlýně a v podubské hospodě pečený vařený – tento, jeho novopečený zástupce, dosud se neohřál ani tu, ani tam a přece už bylo po Martině a venku hezky chladno.

Buďto je teprv nedávno ženatý, anebo nějaký divný pavouk, usuzovali sousedé; ani hajný Sekora se v něm ještě nevyznal; na všechny dotazy jen krčil rameny a neřekl nežli: „Zdá se, že je to hodný pán, ale na službu jako břitva! Proti nebožtíku lesnímu to bere moc ztuha. Člověk aby se ztrhal...!“

„Nu, ona se ta přísnost časem ošoupe,“ usmál se světa zkušený pan otec Vokáč z podubského a jménem denních hostů „U zelené lišky“ zval asi dva dny před vánocemi nového pana lesního na taroky nebo preferanc.

Hajný pozvání rád vyřídil a ejhle, pan lesní Chleborád tu byl jako na koni. Statný čtyřicátník se silnými kníry, ale řídkými vlasy, vzpřímený hranáč, odměřený ve slově jako v kroku a posuncích tak, že by mohl od hodiny dělat setníka z Kopníku.

Přiznal se naráz, že si k smrti rád zahraje preferans. Také se hned do hry pustil a už s ním nebylo řeči, leda až, když mu vyhasla dýmka, takže si musel znovu nacpávat, na čemž si dával obřadně záležet.

Té chvíle využil pan otec Vokáč, aby mu trochu mákl na zub. A brzy se toho domakal, co chtěl vědět: že nový lesní, krom té duše a fajfky, je moc komisní doupnák, který by ve dne v noci adjunkty, hajné, kluky, žáby, baby a pytláky proháněl, aby se mu z lesa neztratil ani pařízek, ani souše, ani hříbek, ani králík.

Počkej, předsevzal si náš poťouchlý pan otec, tebe musím drobek polehtat!
A tak, jakmile dohráli a spočítali, kolik kdo prohrál, a Chleborád se spokojeně dopočetl, že vyhrává patnáct krejcarů, náš Vokáč si k němu přisedl blíže a vesele se ho zeptal:

„A což na nás, starousedlíky, byste taky tak zostra dokročil, kdybychom si například přišli do lesa pro nějaký ten smrček na vánoční stromek?“

Tou otázkou byl lesní patrně překvapen.
„Vy jste čtverák,“ odpověděl, „přece takoví páni starousedlíci znají zákon a nedopustí se

lesního pychu!“

„No, ale kdyby!“smál se pan otec. „Dejme tomu, že bychom vás dnes, jak tu jsme, požádali každý o smrček pro naše děti? Přimhouřil byste oko, jako to nebožtík Řehák dělával a řekl byste: ,No, pro mne, ale vyberte si z houštiny!´“

„A to ne!“ rozhodlil se Chleborád. „To rozhodně neudělám .Já jsem odpovědný za každý jalovec, neřku stromek!“

„A což kdybychom si tedy bez vašeho dovolení pro nějaký ten smrček přišli do lesa s pilkou sami?“

„Tak vám v tom zabráníme, ať jste, kdo jste, za to vám ručím!“ odpověděl lesní zvysoka jako panský vrátný.

Ale to si na starého Vokáče přišel.
„A já vám za to ručím, že mi v tom nezabráníte! Budu-li chtít, přijdu si do lesa a odnesu si odtamtud takový pěkný košatý stromek na půldruha metru vysoký, a to i kdybyste na něm seděl!“

„Vy žertujete, pane mlynáři! To byste se po čertech zmýlil! Šlo-li to za nebožtíka Řeháka, nevím, ale za mé správy to nepůjde! Já právě mladý les dávám hlídat dnem i nocí, že mi ani veverka neujde, natož vy, takový bachratý pan otec. Zkuste to, libo-li, ale neradím vám to, mohlo by vás to mrzet!“

„Tak se vsaďme! O deset litrů ležáku, že si zítra odpoledne odnesu z vašeho mladého lesa pěkný, půl druhého metru vysoký smrček, který si sám uříznu, aniž mne chytíte!“

„Inu, dobře, to se vsadím třeba o hekťák!“ vykřikl sebevědomě už dopálený lesník. „Na to se podíváme!“

„Ano, na to se podíváme,“ odpověděl zcela klidně pan otec, „a tuhle sousedé budou svědky! Platí tedy sázka o deset litrů?

„Platí!“
Podali si ruce a rozdurděný lesní Chleborád se zvedl k odchodu.
„To jsem, věru, na ten zítřejší špás zvědav!“ prohodil ještě ve dveřích.
„A my teprv!“ volali sousedé sborem za ním, neboť věru sami měli také rozum navrch hlavy.
Jedva byl lesní na pět kroků od hospody, už jeden po druhém naléhali na milého pana otce, aby jim pověděl, jak to hodlá provést. Ten komisní doupnák že je s to, aby přivedl do lesa i četníka!

„Buďte bez starosti!“ konějšil je však troufalý Vokáč. „Nic mi neudělá; chcete-li, přijďte zítra ke čtvté k hájovně a uvidíte!“

A nepověděl jim svůj záměr, ať dotírali a škemrali, jak chtěli.

*

Příštého odpoledne, záhy před čtvrtou hodinou už šlapala celá stolní společnost od „Zelené lišky“

po zasněžené okresní silnici vzhůru k hájovně, v jejíž blízkosti se po stráni zelenal mladý smrkový les, že byla radost na něj pohledět.

Pan otec v řádném kožichu kráčel jim v čele a vesele si vykračoval. Za čtvrt hodiny stáli u hájovny, z níž vystoupil hajný Sejkora s puškou přes rameno a rozpačitě cosi zamumlal, jako pozdrav. Patrně na ně číhal.
„Kde najdem pana lesního?“zeptal se pan otec. „V myslivně?“
„Ane, právě šel tudy tamhle do smrčin.“
„Tak nám ho pojďte pomoct najít. Máme s ním důležité řízení.“

Hajný udiveně pátral panu otci ve tváři. Zaslechl od adjunkta cosi o chystané krádeži smrčku ze strany mlynáře a teď přišel ten mlynář sám a chce mluvit s panem lesním! Jak si to měl ve své kotrbě srovnat? Nu, proč by ho nedovedl k panu lesnímu?

Ušli jedva pár set kroků a zastali na malé pasece lesního, sedícího na pařezu s puškou v ruce, jako na čekané. Byl nemálo překvapen, když je spatřil. Nemyslil si nic jiného, nežli že je hajný přistihl a nachytal při lesním pychu a že mu je eskortuje.

Vymrštil se s puškou jako losos u jezu a šel panu otci Vokáčovi se smíchem vstříc.
„Aha, pánové si došli pro smrček? Nu, kde ho máte?“

„Ještě ho nemáme, ale za chvilku ho budeme mít,“ odpověděl rovněž se smíchem pan otec, sáhl do kapsy a vytáhl z ní složený papír, který rozestřel panu lesnímu před očima. A vyjevený lesní Chleborád četl:

„Panu mlynáři Vokáčovi z podubského jeden pěkný smrček jeden a půl metru zvýši. Hned vydat. Lesní úřad.
Nadlesní Kvíčala m.p.“
Ubohý lesní zrudl ve tváři leknutím a studem jako krocan.
„Ah, tak já nehraji!“ zvolal. „Naše sázka zněla jinak!“

„Nic jinak!“odpověděl pan otec na oko vážně a rozhodně, dávaje důraz na každé slovo. „Já se s vámi vsadil o deset litrů, že si dnes odpoledne odnesu z tohoto lesa pěkný, půldruhého metru vysoký smrček, který si sám uříznu, aniž mne nachytáte.“

„Ano, tak zněla sázka!“ přisvědčovali sousedé.
„Přicházím tedy, abych si stromek uřízl a odnesl a doufám, že mne nikdo nezadrží, až si ho ponesu z lesa domů.

„Kdybyste byl řekl, že přijdete s takovou fintou!“ čepejřil se lesní... Ale pan otec ho nenechal domluivit.

„Ptal jste se mne, jak to provedu? To bylo mou věcí a to jsme se nevsázeli.“
„Nikoliv, o tom nebyla řeč,“ dosvědčovali sousedé, zatím co lesní pukal vzteky .Ale vtom ho něco napadlo. Zakomentoval na Sejkoru:

„Hajný, uřízněte tady panu otci pěkný, půl druhého metru vysoký smrček. Snad tenhle bude akorát.“

Hajný vytáhl metr, změřil, a skutečně, smrček měl míru na vous. Loveckým tesákem lesního za malou chvíli hajný přesekal stromek u samé země a skácel, načež lesní opět velel: „Vydat panu otci!“

Pan otec převzal smrček jako vítězně dobytý prapor a podávaje lesnímu ruku, otázal se ho: „Kdy dáte těch prohraných deset litrů do placu?“

„Já?“ ušklíbl se vítězně lesní jako Mefisto. „Vy jste prohrál, milý pane otče Vokáči, vy a ne já!“
„Jak to?“ podivili se všichni sousedé a pan otec nejvíce.

„Zcela jasně,“ vykládal lesní advokátsky. „Naše sázka zněla, že si smrček uříznete sám. Vy jste ho ale sám neuřizl, nýbrž na můj rozkaz to udělal hajný. Tím je prohra na vaší straně!“

Sousedé zkoprněli, jak na ně Chleborád vyzrál. Jediný pan otec zůstal docela klidný a řekl: „Ano, tak tomu je, já se vsadil, že si smrček v tom lese uřiznu sám. A taky tomu dostojím.“

To řka, vytáhl z kožichu zahradnickou pilku a čilou sekernickou rukou uřízl stromek asi tři coule od spodu, jen to šmiklo.

„Ták, teď jste viděli, jak jsem smrček vlastní rukou v lese uřízl, aniž mne při tom někdo nachytal!“

„Výborně! Naši vyhráli!“plesali sousedé, až se to lesem rozléhalo, zatím co lesní Chleborád natáhl tvář jako slabikář.

Hajný Sejkora koukal na tu komedii opodál, tutlaje povinně smích, když tu lesní k němu přiskočil a zlostně jím zatřepal: „Truldo,co tu stojíš jako dřevěný Mojžíš? Dosvědčíš mi, že jsi to byl ty, kdo jako první uřízl smrček.!“

Než však ulekaný hajný ze sebe vypravil slovo, již pan otec Vokáč promluvil: „Jakpak ho mohl bez pilky uříznout; on ho jen tesákem zpřetínal, usekl a pak zlomil, až teprve já ho teď pořádně uřízl!“

„Jděte mi k čertu!“ zasoptil, ale už ne tak doopravdy poražený lesní. „Vy jste za deset mazaných advokátů!“ Po těchto slovech kvapil z bojiště tak rychle, že snd ani nedoslechl, jak mu sousedé přáli: „Šťastné a veselé svátky!“

Když pan na Boží hod „U zelené lišky“ sousedé s panem otcem oslavovali tu výhru, byl už lesní Chleborád mezi nimi jiný člověk. Smál se té mlynářské mazanosti a chtěl jen vědět, mnoho-li pan otec za ten smrček na lesním úřadě dal.

Mnoho-li? Dobré slovo a pac! ,O takovou maličkost jde? ´podivil se nadlesní Kvíčala, a už psal lístek. A tak nechtějte, pane lesní, po druhé překvíčalovat kvíčalu!“