Špaček si najal o Novém roce 1872 od Brabce pěkný kus louky při samé Berounce, co by tak „kamenem dohodil a ostatní doběhl“ od Karáskova mlýna. Šlak by si pomyslil při najímání louky na nějaký malér, není-li pravda? Ale čert nikdy nespí, a člověk houby ví, co Pánbůh dá.
Nastalo jaro, louka se zelenala jako brčál, vtom se však milá Berounka pro hloupou průtrž mračen rozvodní jako blázen a tu máš: louka samý nános, hromada štěrku a ostatek bahniště. Bylo po seně, ba i po otavě; pro tento rok utrum.
„A já že bych vám měl platit, kmotře, z tohoto bahna nájem? To by mi musel celý svět vynadat do bláznů,“ ozval se Špaček na tom kališti.
„Na to se ještě podíváme, zaplatíte-li nebo ne!“ durtil se zase Brabec „Co mi je do vaší nehody, proč jste si tu louku, mepojistil před živelnou pohromou?“„Poněvadž jsem ji najímal v tom mínění, že je dávno pojištěná od vás...“
Proces byl hotový. Táh´se už na pátý rok, oba se již najezdili do Prahy k advokátům, div nápravy nepolámali, a co peněž již prosoudili! Darmo mluvit. Ale nic naplat; narazila třícoulová lebka na českou palici; žádný by byl nepovolil a byť by měl prosoudit statek. Druhdy nejlepšími spolu sousedy, nyní na sebe jako kohouti. Špaček se posmíval Brabcovi, když prý se roku 1848 jakožto rychtář při těch volbách do sněmu vyznamenal: poněvadž tenkrát přišlo vyhlášení od úřadu, že voličem je každý zachovalý soused, jak je mu 24 let, vyložil si to Brabec jako Šalomoun a odpověděl: Slavný úřade! V naší obci není nyčko dočista žádného voliče, jelikož jsme tu dílem mladší, nebo už přes 24 léta.“
Brabec opět o Špačkovi vyprávěl, jak prý se jakožto představený hádal s okresním výborem pro stavbu silnice od nás do Horní Nákle a dokazoval v replice, že naše dolnonákelská obec nestojí o silnici, která by od nás šla do vrchu na Horní Nákel, nýbrž že potřebuje silnici, která by šla odtamtud pěkně s kopce k nám...
Pan otec Karásek už sice několikrát jim oběma vypeskoval, aby se pro ten kus mizerného sena nesoudili a nekrmili advokáty, ale vida, je to platno, jako by hrách na zeď házel, pomyslil si. Inu, když jste si seno zabrali do těch tvrdých kotrb, mějte si je tam, až se vám tam zapaří!
Jednoho dne však přišla Špačková do mlýna a plačky se paňmámě svěřovala, jak přistihla Brabcovic Toníka se svou Baruškou ve stodole, jak oba před ní na kolena padli a že spolu rovnýma nohama skočí z hráze do rybníka, jestli se nebudou moci vzít.
Tu pan otec vyklepal dýmku, pošoup´ čepici a zabručel: „No, tohle by mi tak ještě scházelo, abych měl pro ten váš pitomý proces, že svého rybníka lovit zamilované blázny! Co mi dáte, paňmámo, když bude za týden po procesu?!
Paňmáma Špačková neměla to sice ani za možné, ale slíbila s radostí, že dá hned semlít mouku na posvícení a jakživa jinam do mlýna s mletím nepůjde než ke Karáskovi.
„Umluvno, ujednáno: platí, ale mlčte jako česká kuráž, to vám povídám!“Druhého dne si dal zapřáhnout a jel do Prahy, kde měl několik známých advokátů, kteří bývali za svých studentských let o fériích jako spolužáci Karáskovic syna ve mlýně jako doma. Ke kterému dřív? Eh, to je pět jako pět, jeden jako druhý. Překvapí doktora Páleného, dá si s ním po hubičce a začne mu vypravovat „špás“: jak najal od souseda Brabce louku, jak mu ji však voda hned v prvním roce na flastr zkazila, takže nesklidil ani pro kozu, -ergo kladívko, jak nechce Brabcovi platit nájem.
„A byl byste také osel, abyste mu dal krejcar!“„Chtěl byste mne tedy jakožto starý dobrý přítel zastat, pane doktore?“
„Ale Bože, s radostí! A vyhrajeme proces jako fík!“
„Já bych však nerad ved´ proces; tož víte, mlynář jako šenkýř musí být se sousedy v dobrém, ale přivedu vám ho sem a prosil bych vás jen o to, abyste mu hezky krátce, ale ostře vyložil, že musí prohrát jako Benedek.“
„Nu, jak chcete!“ řekl přítel advokát. „Tak mi ho tedy přiveďte.“ A šli spolu k Donátovům na plzeňské.
Když se tu náležitě posilnili, rozloučil se pak otec, že už má času na dráhu. Zatím však šel rovnou či vlastně okolo rohu do nejbližší ulice k druhému starému známému ze ctihodného advokátského cechu.
„I nazdar, otče Karásku! To jsou k nám milí hosté. Copak mi nesete dobrého?“ vítá ho advokát Drbal.
„Pěkné poručení ode všech a trochu sena.“„Jak to?“ směje se advokát.
A pan otec mu vypravuje jak pronajal sousedovi Špačkovi kus své nejlepší louky za mírné nájemné, kterak mu ten ničema nechce platit nájemné, poněvadž mu z jara voda louku pokálela a zanesla.
„A to by bylo pěkné! Toho trulanta zkrátka zažalujem,“ tvrdí advokát, ale Karásek vrtí hlavou:
„Ne, žalovat nechci, ale přivedu vám toho hlupáka, abyste mu dvěma slovy vyložil, co je právo a jak musí prohrát u všech instancí, delej co dělej!“
Pan advokát sice trochu ponatáh´obličej, ale co měl dělat; slíbil starému příteli, že napraví Špačkovi hlavu, až mu v ní lupne, aby ho jen bez starostí přivedl. Nato si dali slovo, že se večer sejdou na plzeňském u Pinkasů a druhého dne vracel se pan otec Karásek s pražským pivem spokojen, ve zdraví domů. Před samou vsí – koho že potká? Brabce!
„I pozdrav Pánbůh, odkudpak, odkud?“„Ale z Prahy, toť víte, že jsem tam víc než doma.“
„Však se tam taky s neděle chystám,“ Brabec nato, „ kvůli set...sak...abych neklel, procesu s tím Špačkem! Už jsem dosti netrpělivý. Nejde to k žádnému konci!“
„I však už jde, můj zlatý, ale k špatnému pro vás,“ pan otec soucitně nato.Brabec odskočil od vozu na dva kroky, jako by ho bičem přetáh´.
Pan otec však na naň mrkl důvěrně a nahnul se k němu: „Nechte si sloužit, seděl jsem včera mezi slavnými známými advokáty při pivě a přived´ jsem řeč na váš proces. Tu se mi jeden z nich ozve:
,Ach , Bože! Ten proces já znám! A mohu vám sdělit z nejlepšího pramene, že Brabec to má zkaňháno nadobro; propadne až do sklepa.´
Dělal jsem se nevěřícím Tomášem, on mi však zkrátka odsek´: ,Nehádejte se, je to marné, říkám vám, že to má Brabec prohráno!´
„Ale to by mi přece můj doktor uř také řekl,“ trnul Brabec.„Hahaha, te? Copak jste tak hloupý? Ten vás bude držet v dobré naději do poslední chvíle!“
Brabec chápal. Byl by se snad rovnou rozběhl do Prahy, kdyby mu nebyl pan otec slíbil, že tam beztoho pozejtší zase musí jet a že ho sám k tomu svému znamenitému advokátovi dovede, aby od něho sám slyšel pravdu na vlastní uši.
A chudák toho uslyšel; sotva s Karáskem vstoupil, vítal ho advokát Pálený přes brejle:„Ale můj zlatý, jak jen vás mohlo napadnout, chtít z něčeho brát nájem, co není. To vy jste pronajal louku, to jest pozemek, na němž má růst tráva, mám pravdu? Kde však byla ta louka po poovodni? Rostla na ní tráva? Místo louky byla poušť a tím bylo po smlouvě; chápete to? To vám nepomůže žádná advokát světa, ta věc je ztacená a prohra je jistá!“
Brabec chtěl něco namítnout, ale advokát ho okřikl: „Škoda každého slova! Mějte rozum a vyrovnejte se v dobrotě! To je jediná dobrá rada, jakou vám mohu dát.“
Pan otec už tahal Brabce za šos, aby se hleděli dostat odtud a pana advokáta neobírali o drahý, tuze drahý čas.
Ubohý Brabec byl zdrcen. „A jak mi jen ten můj doktor mohl říkat, že je právo na mé straně a že musím vyhrát!?“ lamentoval za dveřmi.
„Dětino, to říkají všichni,“ poučoval ho pan otec, to je už jejich advokátký fortel, jen aby dostali tučný proces. Že takhle mluvil s námi tak nezištně, to udělal jen ze staré známosti ke mně.“
Ten den zvonilo jistě advokátům v uších, jak na ně Brabec vzpomínal. Měl čtyřicet chutí, zajít si, jak byl v ráži, na toho „svého kujóna“, který ho už taková léta vodí za nos, jen aby člověka hodně dlouho dojil.
Rozvážný pan otec mu to však moudře rozmluvil, že by mu za to potom osolil oučet.O týden později se opakovala komedie zase v kancelíři advokáta Drbala. Jenže to byl tentokrát ubohý Špaček, na kterého nyní nyní přítel advokát dorážel:
„Jak vy člověče myslíte? Nechtít platit z toho, co jste si jednou najal! Cožpak je pronájemci do vaší škody? Může on za vaši nehodu? Pročpak jste si nedal svou trávu pojistit? To by bylo pěkné právo na světě, když si najmu od něhkoho pole a ono se mi na něm neurodí, nebo mi kroupy potlučou úrodu, abych pak řekl zkrátka: já neplatím letos nájem! To je k smíchu, proces prohrajete!“
Jako před týdnem Brabec z kanceláře Páleného, tak se nyní potácel chudák Špaček z kanceláře doktora Drbala.
„Tohle je pěkné nadělení!“ lomil rukama. „Po tolikerých komisích a po takových outratách!“„Buďte ještě rád, že jste dostal upřímnou výstrahu včas. Teď ještě se nám podaří přimět Brabce k narovnání, ale jak by jednou dostal vítr, že má vyhráno, pak je amen!“
Změklý Špaček to pochopil, jako to před týdnem pochopil Brabec, a příští neděli se pilo ve mlýně na šťastný mír mezi starými blázny, zatím co si maminky u kamen zavdávali rosolky na zdraví těch mladých bláznů, s kterými se už také musí něco udělat „nějaký konec na faře“, aby se dále spolu netahali po stodolách.
Žádné komentáře:
Okomentovat