Na kopečku u Syrovátky stojí samota, které se říká „Na povětrníku“ nebo „Na větřáku“ Za starých časů tam žil mlynář, o kterém si lidé šeptali, že je spolčený se zlými duchy. A nebylo divu.
Mlynář byl vdovec a měl jediného syna Svaťka. Jeho dětství nebylo právě veselé, protože nepoznal hřejivé teplo láskyplné náruče matky, a jeho jinošství nebylo o moc lepší, protože otec jen sedával nad starými začernělými knihami, které po přečtení pečlivě zamykal do truhly, aby se syn k nim nedostal. Hocha od dětství nutil k polním pracím, kterých se sám ani nedotkl. V mlýně nebylo nikoho potřeba, všechno šlo samo. Obilí se samo nasypávalo, nikdo neviděl, jak se dostává mouka do pytlů. Zamlklý mlynář s nikým nemluvil a Svatěk nevěděl o mlýně vůbec nic.
Čím tajemněji si otec počínal, tím víc rostla Svaťkova zvědavost. Jednou v neděli odešel otec do kostela a zapomněl u truhly klíč. Jak to syn uviděl, skočil rychle k truhle, otevřel ji a vyndal tlustou knihu vázanou v černé kůži a začal v ní dychtivě polohlasem číst.
Sotva přečetl několik vět, objevili se před Svaťkem dva čertíci, jako by ze země vyrostli. Uklonili se mu a tázali se ho: „Čeho ai přeješ a co poroučíš, milý pane?“
Mladík se jich lekl, že ze nemohl ze sebe vyrazit jediné slovo. Teprve po chvíli, aby se jich zbavil, řekl bojácně: „Jděte a na našem poli u dobřenické cesty rozházejte hnůj!“
Čertíci zmizeli jako pára, aby vyplnili, co jim bylo přikázáno. Právě v té chvíli se syrovátečtí vraceli z dobřenického kostela a mlynář s nimi. S úžasem pozorovali, jak na mlynářově poli za větrníkem se samy rozletují hromádky hnoje bez lidského přičinění. Mlynáš sáhl do kapsy, a když v ní nenašel klíč od truhly, pochopil hned, co se děje. Přidal do kroku, aby byl brzo u povětrníku. Cestou ho kdosi tahal za šosy a volal: „Co poroučíš dál, pane náš?“
Byli to zlí duchové, kteří už rozházeli hnůj a hlásili se o další práci. Mlynář, který se chtěl zbavit neodbytných a nyní nepohodlných sluhů, odvětil: „Noste v koši, který je za vraty, z pískovny písek na dvůr a tam ho rovnejte.“
Čertíci bezvýsledně nabírali dlouhou dobu za větrníkem písek. Mezitím mlynář vyhnal syna od čarodějnické knihy a začal v ní část pozpátku, aby zlé duchy odvolal.
Jakmile přečetl tu formuli pozpátku, zmizeli čertíci, jen bezedný koš v pískovně svědčil o jejich marné snaze. Hned potom spálil mlynář v peci čarodějnickou knihu, aby už syn nemohl duchy volat.
Ale nakonec postihl mlynáře zlý osud. V jakési sázce s čertem prohrál a čert ho chytil a hodil mezi mlýnská kola.Syrovátka – ves u Nechanic dříve s tvrzí, roku 1339 statek Svěchův
Jan a Tomáš Linhartovi: Pověsti z Pardubicka a Hradecka
Žádné komentáře:
Okomentovat